Starší dotaz #2268

Dobrý den, píši Vám, protože jsem se rozhodla řešit svůj problém, týká se školi. Respektive, společnosti ve škole. Můj problém začíná nejspíš na základní škole, kde jsem nikdy neměla ve společnosti dobré postavení, ale měla jsem tam lidi, které bych mohla považovst za kamarády. Chyba se vyskytla ve chvíli, kdy jsem jednou dlouhodobě chyběla, a za tu dobu si o mě spolužáci vymyslely věci, které způsobily dle nich mou nepřítomnost, roznesli to po škole, a když jsem přišla, měla jsem z toho velký problém. Nejenže s učiteli, ale hlavně psychický, který jsem musela řešit hodně sama v sobě, velký psychický nátlak,… posléze přišly i deprese. Od té doby jsem ve škole nechyběla, ze strachu, aby se to neopakovalo, už ani hodinu. Měla jsem potřebu všude a u všeho být a případně zabránit tomu, aby se opět něco stalo. Nějakým způsobem jsem prošla základkou a přešla jsem na střední. Na uměleckou střední, kde na oboru nás je 10, průměrně tam trávíme jedenáct hodin. Takže tam opravdu strávíme většinu svého času. Vztahy v té třídě jsou opravdu takové vcelku rodinné. Jak je nás málo, známe se dobře a je to o 80% jinačí než na ZŠ. Nicméně, můj problém stále přetrvává i tady, jsem ve třetím ročníku a od začátku střední jsem chyběla dohromady maximálně dvacet hodin. Absurdní. Mám asi tak dobrou imunitu, že prostě nemarodím. Nicméně, zde mi nikdo nic špatného neudělal, ale bojím se chybět proto, že kdybych tam nějakou dobu nebyla, nebudu už po návratu zapadat do tamní společnosti. Myslím si, že postavení tam mám dobré. Asi mám tu školu na nejvyšším žebříčku hlavně ze strachu, beru jí moc vážně – pouze tu společenskou část, co se učení a práce týče, to naopak neprožívám vůbec. Jenže, opravdu už mi přijde, že mám problém, když dám přednost mc donaldu se spolužáky po škole, místo Francie s matkou, jen proto, abych o něco nepřišla. Už mi to opravdu vadí, a nevím, jak mám docílit toho, abych tu školní společnost přestala brát tak smrtelně vážně, vždyť to za nedlouho skončí, tak proč mi o to tak jde. Jinak jsem celkem flegmatik, ale co se školního postavní a školních vztahů týče, asi to zbytečně moc řeším a prožívám. Oproti spolužákům, kterým nevadí chybět měsíc, a pak si v pohočice přijdou a zapadnou zpátky do kolektivu. Děkuji za čas, který strávíte nad mým příspěvkem.