Starší dotaz #2284

Dobrý den,moc Vás prosím o radu či rady na soužití s partnerem. To je největší potíž, jinak s ostatním v životě se nějak poperu. Nevím,kde má začít. Prostě moje lidská důstojnost a sebevědomí se během tohoto vztahu vytratily, místo toho je nahradil strach.Strach z toho odejít, že mě čekají s ním soudy o dcerku,potíže o hlídání s ním, strach z toho, že ho budu muset ještě vídat či jeho rodiče a sjeho odpornou arogancí se potýkat,strach z finanční nejistoty, mám jen rodič.příspěvek,který mi bude zanedlouho dle zákona snížen atd. Když zůstanu,tak strach z toho, že mě podvádí či podvede, příležitostí k tomu má mnoho, navíc vždycky hledal očima a sledoval hlavně jejich postavy (je totiž velice zatížen na dobrém vzhledu hubená,blíž k fitness),já možná podobnou postavu k nim mám, ale na mě se už vůbec nedívá, ani se mnou nespí, tvrdí, že až někoho bude mít,dá mi vědět.Jak to mám chápat? Navíc v kartách vyšlo, že podvedl. Jinak na začátek, známe se už 1rok,8měsíců, po 2měsících vztahu jsme se začali hádat, po půl roce jsem se s ním chtěla rozejít(v minul.se se mnou rozešli partneři-vztahy 6let,3roky,1rok,1a4měs), to plakal, a prosil mě,at to nedělám, navíc ukutečnil obrovský překvapení na mé narozeniny,takže jsem vyměkla.Tenkrát mě přesvědčoval, že se vztah má budovat a že hádky k tomu patří,aby jsme zjistili,jak se k sobě chovat.Přišlo mi to divný,ale chtěla jsem tomu věřit. Nějaký měsíc na tom jsem nečekaně otěhotněla. Zrovna s ním jsem dítě nikdy mít nechtěla!! Byla jsem v šoku. Domluvili jsem se,že sidítě necháme,posléze proběhla hádka,a dal mi peníze,at jdu na potrat.Bylo to pro mě těžké rozhodnutí,Dr.varoval ohledně interrupce do budoucna vzhledem k věku,je mi 31let. Nakonec mi Davi(partner)zase tvrdil,že mě miluje a dítě se mnou chce. Tak jsem z ordinace odešla s tím, že si jej nechám. Ve třetím měsíci těhotenství mi řekl, že udělal špatný rozhodnutí.!!Tak to mě dostalo!Znovu udělat rozhodnutí vzít si dítě?Na to už jsem neměla. A tak je to se vším,je to hrozná nejistota, a navíc já si takové věci pamatuji, on nikoli?! Byla jsem zvyklá si řídit život sama,taky jsem sama bydlela, ale dostala jsem se bohužel do finan.tísně,tak po dlouhých bolestech na duši jsem se přestěhovala k nim do baráku. K nim proto,že tady David bydlí ještě ve 30letech u rodičů :-(. Jsem takový babochlap, v těhotenství jsem řezala dřevo, sekala,malovala byt,v 6měs.bourala,stavěla a obkládala koupelnu zcela sama! Zato jsem dostala jen ponížení že ta práce vypadá,jako když divoká svině chčije,a že on by to měl za 3dny hotový,než já za měsíc. Mimochodem,koupelna se mi povedla dle mého názoru, ale jeho názor dosti bolel. V těhotenství mě fyzicky napadl,tahal mě po schodech tenkrát ještě z bytu ze 4patra bez bot, venku mě ohnul přes auto zádama, a pěstí vyhrožoval,že mě zabije. Tenkrát jsem si začala já,protože mě řekl do telefonu,že na mě nemá náladu,a pak jsem zjistila,že náladu měl na svou bývalou. Nedokážete si představit,jak moc mě to zranilo! Neovládla jsem se a liskla mu,a pak se na něj vrhla,a ho to vynervovalo. Pak mě napadl v těhotenství ještě 2,ale to jsem se ho už ani nedotkla,vyletěl jen na má slova př.jestli neodpovíš,poliju tě vodou. Nikdy mě neuhodil,jen se mnou házel,přiškrcoval, a nadával během pár vteřin asi 50krát do kurev, zrůd apod. Naposledy u toho byli jeho rodiče, kteří začali do mě rýpat, proč Davidovi ubližuju, proč ho napadám! Jeho otec mě též vyhrožoval rukou,jeho názor je, ženská se má mlátit od rána do večera,ženská má vytáhnou ruky z dřezu,jen když přivezou uhlí,a ženská má držet hubu a šoupat nohama, když pán mluví. Je mi z toho na zvracení!! Bytostně takový chlapy straaaššně moc nesnáším, nesnesu, když se chlap povyšuje,nebo dělá ze sebe něco víc,než je žena. Ve mně vře krev. Co jsem se nastěhovala,snažili se mě vychovat,nesmím mít kamarády, nesmí mě nikdo volat ani já nikomu, nesmím navštěvovat svoji rodinu.max.jednou za rok atd.vždycky jejich poznámky na mou osobu byly kruté,a pak žalovali a pomlouvali mě Davidovi.David nejdřív nebyl, ale ted je na jejich straně. Ale já se nikdy nedala, nenechala jsem se omezovat, teda né na 100%,a to je kámen úrazu. Z části jsem tady zavřená ted už Z 5měs.miminkem,ale pořád se snažím utíkat, no asi 4 za měsíc jedu autem pryč z tohoto baráku aspon 20km,směšné,co.. Ani David ani jeho rodiče mě nesnesou, pokud mně udělá něco jiného radost jak jim, že mám svůj život. Když jsem hlídaná,vařím,peru,uklízím,jsem v baráku,a ještě mám stejné názory jak David,je vše v pořádku,jinak je zle.Ale potřebuji dýchat,svobodu. David dělá řidiče busu,já nevím kde,co,s kým dělá,může zalhat :-( 1000krát mě urazil,… když jseš takový debil, tak si to piš…když máš tak malý mozeček… jseš neschopná.. Navíc má oblibu v křivdách,ví,že tam si rýpne,a mě tím rozčílí. Neumím s tím bojovat,neumím to snašet,snažila jsem se. Čtu knihu od Joe Vitale Svět bez hranic,pomáhá to do té doby,dokud mi něco hnusnýho neřekne. Př.tak týden pohoda,láska,večer nesu večeři,kterou si přál, a on mi pak řekne…si myslím,že si zlý člověk..z ničeho nic! Už ho strašně nesnáším,ale zároven nemůžu bez něho být,přemáhám se být na něj milá,snažím se věci řešit nejdřív vklidu a konstruktivně(po zkušenostech),ráno ho hladím po tváři a on mi dopoledne řekne, že jsem sobec, že chci rozhazovat peníze za kadeřníka :-( A to prosím nenavštěvuju kosmetiku vůbec,kadeřníka ted po 2letech :-( Mám pocit, že to k životu potřebuje,někoho ponižovat,být arogantní a ničit ho.Ikdyž tvrdí opak.Že já jsem to zlo,mám ďabla v sobě,jsem to nejhorší,co ho v životě potkalo, neváží si mě, a v neposlední řadě,co jsem se jsem nastěhovala,mě několikrát vyhazoval,taky už stakrát,jsem vir,kterého je potřeba se zbavit atd.Nikdy mi takové věci nikdo neříkal,dost to bolí, a i po tom všem mně záleží na jeho názoru! Proč? Proč si nechám úmyslně ubližovat,jen to trpím,a omlouvám ho, přecházím.Bojím se strašně odejít..strašně moc,nedám to. V minulosti jsem rozchody těžce nesla,avždy si sáhla na život :-(, ted mám dítě,ale jsem na zhroucení, nevím kudy kam,jak mám myslet,jaký mám mít postoj.. Jeden den se usmívám,jakžtakž se cítím fajn,než mi zase něco řekne či udělá.. V tomto žít mě ničí,ale obrovský strach mi brání udělat zásadní krok,proto už nějakou delší dobu pracuji na lásce,čtení knih,modlení,ale bezúspěšně :-(( přijde a zničí, a i stále pořád doufám… Jsem v pasti,že? Jsem na odtsřel,mám problémy si věřit,jeho jedovatá slova mám pod kůži,vědomě tomu nevěřím, ale nevědomě ano! A přitom jsme na můj popud byli 4krát v poradně,k ničemu, u porodu byl úžasný,je cestovatel,má rád přírodu,já také,motorky,já také,cvičíme,sporty apod. Umíme spolu dělat kraviny a smát se.Nepije,nekouří,doma pomůže,uklidí,pohlídá malou. Jak jsem řekla, jsem babochlap,tak dělám věci,co chlapi,měním kola u aut atd. Nebojím se v tomto směru ničeho. V minulosti nikdy žádný chlap nebyl tak akční! Potřebovala bych o tom mluvit,je toho strašně moc,co mám na srdci, a nevím,co dělat, odejít či zůstat? I napsaná pro a proti mi nepomohla, protože mi s tím nikdo neporadí,ani psycholog,kterého navštěvuji,není na stejné vlně. :-(( Prosím,jaký z toho máte dojem, co mám dělat? Jak se mám chovat? Co dělám špatně? Jsem opravdu zlá? Nikdy jsem taková nebývala, on mě naučil mu to vracet,aby viděl,jaký to je,špatná cesta,vím.Ale už mám takouvou averzi a nedůvěru,že to s ním těžko jde.Jak říkám,jsem na něho hodná,milá,a on mi v klidu řekne,že je to můj problém,že si toho neváží.A přitom tvrdí, že chce holku,která mu dá klid.Prosím,odpovězte mi na vše..