Starší dotaz #2302

Dobrý den,jsem 6 let rozvedená, mám 2 roky přítele, se kterým jsme si koupili a opravili dům. Přes týden jsem sama s dětmi, na víkend za námi přítel přijíždí. Mám ho moc ráda, jsem s ním šťastná. Až na pár věcí – moc bych si přála "normální" vztah tzn. rodinu, která s každodenně schází večer doma, ne jen o víkendu. Chtěla bych mít také děťátko… A přitom se musím vyrovant s tím, že přítel dítě již nechce a přes týden bude stále mimo. Již v době, když jsme se seználili měl spolupracovnici, která je zároveň i blízkou kamarádkou. Myslela jsem si, že časem "upraví" pravidla svého vztahu tak, aby mě to nezraňovalo. Ale on si naopak myslel, že jak se náš vztah prohluboval, budu mít pro jejich kamarádství větší pochopení. Po tu dobu 2 let se setkávají celkem pravidelně na 2 dny v měsíci, kdy spolu řeší pracovní záležitosti a kdy u něj přespává. Mimo to spolu jezdí na různé firemní akce, školení a teambuldingy. Věděla jsem o tom od začátku a jak jsem již psala domníval jsem se, že jim dojde, že je to vůči mě netaktní – ty společné večery a noce, v době, kdy já jsem 90 km daleko a svých dětí a povinností a nemohu být s tím, koho miluji a stýská se mi po něm. Ona je vdaná, když je mimo domov o dětí se stará manžel…Přitel ani jeho kamarádka nechtěli situaci řešit, ikdyž jsem řekla, že mi to vadí a že bych byla ráda, kdyby u něj kolegyně nepřespávala.Situace je taková, že příteli to připadá normální a moc nechápe, proč by mě to mělo vadit, že bych mu měla věřit. Já mu věřím, ale přesto mě situace znepokujuje – zejména nedostatek taktu a férového jednání (když zjistil, že nejsem ráda, že má večer u sebe kamarádku, když jsme si volali, tak začal své setkání zatajovat a maskovat tak, abych nabyla dojmu, že jejich styky jsou čistě pracovní – když jsem letos v létě zjistila, že je to jinak a že mě uváděl v omyl, byla jsem velmi zklamaná a rozlobená). Následující měsíce jsem se od toho snažila odpoutat, netušila jsem, jak to mezi nimi je ani jsem po tom nepátrala. Musím říc, že jinak je náš vztah skutečně hezký a neměla jsem potřebu to "pitvat" a trápit se tím.Situace je však neměnná, s tím, že můj přítel mi řekl, že to sice snažil nějak řešit, ale že to nejde, že mají hodně práce. Vím však a nakonec si to přiznal i on, že mejde o práci, ale o to, že je to pro ně důležité a proto to něchtějí měnit. Zajímal by mě Váš názor na tuto situaci a případně rada, jak si o tom pohovořit se svým přítelem, nebo co by mě mohlo pomoci, abych mě to nezneklidńovalo. Děkuji.