Starší dotaz #2325

Dobrý den, mám dotaz, který se týká mé starší dcerky 6let. Před 10měsíci se nám narodila dvojčata, do té doby byla dcera jedináček. Po narození dětí bylo vše fajn (sourozence si moc přála). Poslední dobou dcera neustále odmlouvá, na vše co jí řekneme odpovídá slovy Ale, Proč, Co je? Když jí požádáme o pomoc, tak se to většinou setká s neuspěchem. Když něco udělá – viz. dnes u snídaně rozsypala cornflaky, manžel jí řekl, že si to zamete, tak mu na to odsekla, že nezamete. Manžel jí dal pohlavek. Přiznávám, že i já většinou po třetí, čtvrté domluvě končím tím, že jí plesknu přes zadek. Např. Včera jsem jí nejméně třikrát řekla, že nemá dávat morče do kočárku na panenky, že jí ho znečistí, dopadlo to tak, že kočár byl počůraný. Když jsem se jí ptala, proč mě neposlechla, tak mi bylo řečeno, že neví. Většinou jde zdánlivě o banality, ráno se nechce oblékat, problém je se nasnídat, sedět u jídla, většinou se tam sesune celá našišato a jídlo je kolem talíře, na stole, po zemi. Když od nás něco chce, tak zásadně začíná větu Já chci… Vím, že na ní nemám moc času, že jí odsouvám na druhou kolej, na děti jsem sama, rodiče mám 200km daleko, manželovi rodiče se s námi nestýkají. Manžel je v týdnu většinou v práci od rána do večera, víkendy je doma. Snažím se, aby dcerka měla nějaké povyražení, návštěvu kamarádky u nás, u nich, cirkus, výlet atd. Moje otázka zní, jak z toho ven. Ubíjí mě každodenní řev, jekot, pláč, leckdy je to nad mé síly a mám pocit, že to nevydržím a zblázním se z toho všeho já. Děkuji za odpověď a přeji hezké dny