Starší dotaz #2371

Dobrý den, je mi 26 let a do dnešního dne nemám právo doma říct svůj názor. A pokud ho řeknu, hned se do mě rodina opírá a shazujeme mě sprostými nadávkami. Já to tak měla celé dětsví. O 16 měsíců mladší bratr mohl vše, já se nesměla s nikým bavit, nedostala jsem to co jsem si přála. Byla jsem jenom bita i za bratra. Nemohu se s tím do dnešního dne srovnat a stále mě to bolí u srdce. Mám dva učňáky, zatímco bratr se mi posmíval, že on bude mít maturitu a vysokou a já jen výuční list. Zatímco bral matce peníze na školku, tahal se sholkama a zkončil pouze se ZŠ. Matka se ho však zastává dodneška i když tady dělal nesnesitelné peklo, tenkrát ještě se svou snoubenkou po nás na ulici řvali, že jsme zloději a neomluvili se dodnes, a to tu chodí denodenně, i když se vzdušovali, že už je tu nikdo neuvidí. Matka je fin. krizi a valí se na ni exekuce z každé strany. Já ji živím, protože ostatní řeknou, že je to její problém, takže se opět sváží matka po mě a bratr se jen směje. Hlavně. že je to ze zákona i jeho povinnost, ale to by musela matka zakročit což neudělá. Nevím, jak se chovat, protože mě matka shazuje i před dcerou a to mě bolí nejvíc. Nemám ráda lidi, co něco řeknou a pak to obrací ku svůj prospěch a vůbec jim nevadí, že vše obracejí naruby, jen aby druhým ublížili. Co mám dělat, jak se mám chovat a jak si mám vytvořit svou autoritu, kterou budou respektovat? Já si už nevěřím a nevěřím tomu, že si někdy s touhle rodinou budu věřit, protže vím, že to vždy dopadne stejně-budu ta nejhorší. Díky za radu LeOn