Starší dotaz #2381

Dobrý den. Chtěl bych vědět, co si myslíte o duševním zdraví mé přítelkyně, případně jak bych se k ní měl chovat. Předem vám děkuji. Moc nevím, jak mám začít.. Má přítelkyně je poměrně asociální, uzavřená, nemá ráda lidi. Má maximálně tři kamarádky, kterým taky neříká všechno, jen je jaksi..snese a má je radši než ostatní. Jednou prohlásila, že se bojí, že jednou všechny zabije, ale nemá žádné sklony k agresivitě, není ten typ. Jejím nejlepším přítelem jsem já, svěřuje se mi, je na mě až závislá. Není jako ostatní, je nadprůměrně chytrá, nádherně kreslí. Je velmi náladová. Nejhorší stavy mívá, když nejsme spolu. Vše ji podráždí, prý se nedokáže ovládat, a nejraději by rozbourala všechny zdi. Má nádherný charakter, upřímné a někdy trochu romantické názory, občasně lehce morbidní. Celkově je docela sebedestruktivní a cynická. Několikrát se řezala, prý nedokážu pochopit, jak je to pro ni uvolňující. Několikrát řekla, že si myslí, že má bipolární poruchu, což si taky myslím. Je velmi přemýšlivá, často dělá z komára velblouda, hodně věcí si bere osobně. Mívá dlouhé deprese, popisuje je jako nekonečné šedé dny, které se táhnou. Prý je jako kdyby se pořádně neprobudila. Řekla, že bývá vděčná za každou maličkost, která ji irituje, protože tak se trochu probouzí. Deprese má prý už od svých sedmi let. Vím, že není šílená, ale má určitě problém-tím nechci, aby byla jako ostatní, ale aby byla šťastná, ale nějak přirozeně.. Nevím, jak to mám popsat, ale se mnou se chová úplně "normálně", sama říká, že se tak cítí úplně normálně a je šťastná. Oba ještě bydlíme u rodičů, bydlí v pokoji, kde je jen postel, ale rodiče ji netýrají. Má rozmazlenou malou sestru. Nejvíc si rozumí zřejmě se svým otcem, je to (zřejmě až moc) citlivý pán, který je bohužel zcela ovládán svou manželkou-matkou mé přítelkyně. To je bezcharakterní paní, která se své dceři nikdy nevěnovala, max.když jí vynadala za různé drobnosti(a nutno podotknout, že se od mé přítelkyně vždycky hodně očekávalo). Celkově bylo v rodině mé přítelkyně několik jedinců, kteří prý depresemi trpěli, jedna příbuzná se prý v pubertě i zabila. Mimochodem, má přítelkyně nesnáší i sama sebe, prý se hodněkrát sama sobě hnusí, dělá se jí špatně z pomyšlení na onanii. Prý někdy dořvává sama sebe ve své mysli, ale nikdy jsem si nevšiml, že by měla rozdvojenou osobnost, až na změny se mnou vs. beze mě. V dospívání jí umřela babička, ale prý si to moc nebrala k srdci, jen musela chodit do depresivního prostředí nemocnice, protože babička měla nádor v mozku. Taky není paranoidní, nikdo ji nešikanoval, nemá žádný sex.problém. Prosím, co si o tom všem myslíte?