Starší dotaz #2387

Dobrý den, v podstatě bych měla být spokojený člověk mám muže a zdravé dítě. Jenže já se tak necítím od mého muže neslyším vlídného slova a pomálu ani obejmutí. Dřív jsem byla velmi veselí a usměvaví člověk. Teď se ze mě nějak ten chtíč žít a užívat vytratil a já v podstatě jen přežívám. Když muži vyčtu jak se ke mne chová a co mi chybí ve vztahu ohradi se na mě že za to muzu já jelikož na něj pořád jen štěkám. Někdy je to doopravdy pravda, ale jinak si myslím že to tak není. Takhle když to tu popisuji zni to docela banalně. Ale cítím se fakt na dně a nemuzu se odrazit sveho muze i dite miluji, ale někdy mám sto chutí odejit a uz se nevratit. V podstate bych si prála jen trochu víc opory a pomoc nejak v tomhle období kdy mám rok po porodu a honím se jen kolem dítěte a domácnosti. Nevím jestli to nechápe muž a nebo jsem já doopravd taková hysterka, ale mám pocit že na co šáhnu zkazim a že vastně všeobecně vše co dělám je na nic. Potěšila by mě vaše odpověd ale jinak jsem vlastně i ráda že jsem se mohla tak trochu virtualne sverit jelikoz jak doma nebo v okoli se komu sverit nemam a nebo me neposlouchaji.