Starší dotaz #2422

Dobrý den, píši Vám, neboť potřebuji radu. Už od dětství,kdy jsem bývala často sama, jsem si okolo sebe vymýšlela neznámé lidi, přátelé. Mluvila jsem s nimi, poslouchala, co mi říkají, jako by tam doopravdy byli. Postupem času jsem dozrála a myslela si, že to byla jen dětská mysl, ale pokračovalo to dál, neboť to vlastně nikdy nepřestalo. Dnes mám ´vedle sebe´ někoho, kdo opravdu existuje, ale vůbec mě samozřejmě nezná, protože je to úplně cizí člověk. Občas se mi stává, že si o něm něco myslím a následně se dozvím, že se to opravdu stalo naprosto stejně. Dávají mi rady, co dělat a většinou se to následně osvědčí jako to nejlepší,co mohu dělat.Myslela jsem si, že když jsem si našla přítele, tak to přestane, ale ne. V mé mysli všichni stále zůstali, já se vracím k nim a zjišťuji, že se toho nemohu zbavit. Doufala jsem, že to věkem přestane,ale když se snažím myslet jako normální lidi, mám deprese, stýzká se mi. Už nevím, co mám dělat a mám pocit, že jsem naprostý blázen mimo realitu. Můžete mi, prosím, říct, jestli to je nějaká psychóza, nebo co to vlastně je? Mám totiž deprese a úzkostné stavy, kdy se snažím být mimo lidi. Děkuji mnohokrát.