Starší dotaz #2428

dobrý den, už delší čas řeším dilema jak dál se svým problém.Je mi 43let jsem vdaná 25 let a přiznám se docela šťasně, s manželem pracujeme už 22let v jedné firmě a tady začíná kámen mého problému. Před třemi lety mi začaly docházet baterk a trpělivost, že jsme pořád s manželem spolu, nemáme žádné kamarády, nikde moc nechodíme jen jednou za rok na dovolenou a mě už tenhle stereotyp začal vadit, jen do práce a pak práce doma kolem rodiny, celý život se pořád o někoho starám, tak tohle mi ani problém nedělá, ale spíš, že bych ráda trávila volný čas sama a měla pro sebou kousek soukromí které nemám. tak jsem začala chodit na veřejné sítě a před 3 lety tam potkala sympatického podnikale se kterým jsem si nějakou dobu psala a pak se s ním začala scházet, nic jsme si neslibovali jen nám spolu je fajn a ani jeden se nechceme těch chvil vzdát, dokonce jsem s ním byla párkrát na dovolené, manžel to před 2 lety zjistil dělat neskutečný kravál, taky mi dvě natáhnul, abych si uvědomila jak jsem ho ponížila. Mám je oba ráda a nevím jak to vyřešit, samozřejmě maželovy facky mě hodně zasáhly a přesto, že ho mám ráda, tak už jsem schopná s ním fungovat jen jako hospodyně nebo kamarádka. Navrhla jsem mu prozatím volnější manželství s tím, že se to sand časem zlepší a najdeme k sobě třeba cestu, o tom nechce ani slyšet a dál mě tlačí k rozchodu, ale moje argumenty na svoji osobu, aby i on se trošku změnil a začal se chovat ke mně jinak, odmítá. Tak stále přemýšlím co dál, jestli to radikálně rozseknout a požádat o rozvod, nebo zda se zdá žít v jedné domácnosti a každý si žije trošku volněji. Je mi jasné, že se ptám asi na nestadartní řešení, ale nechci to jen tak odpískat, Už jsem se zkoušela i odstěhovat na nějakou dobu, ael taky to nic nepřineslo, doma to zrovna nezvládali a já zvyklá v rodinném domě se zahradou se taky v pronajatém bytě ve městě dost trápila, takže jsem se po 4 měsících trápení vrátila a doma zase funguju, jako máma pečovatelka a alespoň to je v pořádku, ale můj osobní život je víc jak na bodu mrazu. Neustálé výčitky a podezírání i když za přítelem zrovna nejedu. Jak říkám mám je ráda oba, každý mi dává něco, škoda, že z nich nemůžu udělat jednoho. Navštívila jsem i psychologa a nakonec i s manželem, ale k ničemu to nevedlo, nikdo nebere ohled na to, že jsme 24 hodin spolu a to už takovou řádku let, potřebuji trošku volněji dýchat, cítím se jako v kleci, mého manžela nic nezajímá, stačí když jsem neustále na očích nebo sedím u telky vedle něj,ale to nestačí mě, jsem trošku teperamentní a komunikativní člověk a manžel je spíše introvertní. Nevím co mám děla jsem z toho skutečně zoufalá a už jsem se v zimě pokusila i o sebevraždu, ale když jsem si uvědomila co dělám, tak jsem si musela sama začít nadávat, že tady cesta neveda, jsem hodně racionální a myslící člověk, ale byl to prostě zkrat, nevěděla jsem jak dál a pořád to nevím. K manželovi už mám za léta spíš vztah jak ke svému 3.dítě, moc toho sám nezařídí, všechno je na mě. Omlouvám se, že jsem se tak zeširoka rozepsala, ale tohle je docela na dlouhé povídání, byla bych ráda kdyby mi někdo pomohl nebo alespoň mě pochopil, moc děkuji a přeji hezký den