Starší dotaz #2444

Dobrý den, řešíme problém s naší 7 letou dcerou.Od 1 roku vyrůstala bez otce a asi na roce a půl jsme seč odstěhovali do Prahy k příteli, se kterým jsem se zhruba po 2,5 letech rozešla a vrátila se zpět do Jaroměře odkud pocházíme a bydlí tam i můj otec a moje nevlastní matka, která dceru od 10 měsíců, kdy já jsem musela do práce hlídala.Do Jaroměře jsem se vrátila s jiným přítelem, se kterým jsem již 4 rokem a máme spolu 2,5 letého syna. Problém který řešíme už od dceřiného narození, je její šílená závislost na dědovi a babičce. Nyní jsme se museli odstěhovat zpět do Prahy kvůli práci, bydlení atd. a řešíme opět její scény, kdy se například ráno probudí a počítá dny, kdy už pojede do Jaroměře, když s babičkou nebo dědou mluví do telefonu, tak kňourá, skoro brečí…zkrátka si pak připadáme, jako když jí tady týráme. Jinak položí tel. a je naprosto normální, veselá. Do Prahy jsme se museli odstěhovat jak z rodinných tak finančních důvodů a i proto, abych rodinu udrželi pohromadě a vyřešily finanční problémy, které začli narůstat do obřích rozměrů. Chci upozornit na to, že tyhle scény a volání 3xdenně probíhaly a v době, kdy jsme v Jaroměři bydleli. Dcera k rodičům jezdí každý týden v pátek, ale stane se, že jede až po 14 dnech. V té době se mi zdá, že začíná být lepší, dá se s ní "normálně" mluvit, nenafukuju se atd. Chtěla bych vědět, jak si s tímto problémem poradit. Otec stojí spíše při dceři, jelikož i on je na ní fixovaný od jejího narození. S mým nynějším přítelem nevychází, ale chci jěště upozornit na to že tyhle situace se nelíbili ani bývalému příteli a nelíbí se ani nynějšímu příteli. Jěště chci dodat, že má problémy ve škole, špatně se učí, málo si pamatuje atd. Děkuji s pozdravem Radka