Starší dotaz #2449

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Jsem 20-tiletá studentka VŠ. Bydlím v Praze na koleji s přítelem. Dětství jsem měla celkem klidné, až na to, že matka byla posedlá úklidem a tím, že se někde zraním ( nesměla jsem ani na prolejzačky či pískoviště). Když jsem si hrála venku, musela jsem se každou chvíli "hlásit" a tak jsem časem raději přestala chodit ven. Táta byl v pohodě, až do té doby, než sem začala mít vlastní názory, které odporovali jeho. Takže jak šel čas, mluvili jsme spolu méně a méně, neboť jsem se bála že řeknu něco, co se ani jednomu nebude líbit. S přítelem jsme spolu už 2 roky spolu. Vše bylo vpořádku, dokud rodiče nezjistili, že je trochu jiný než my. Nemyslím rasou či puvodem, ale pohledem na svět. Mamka stále někomu "předhazuje" že nemáme televizi, že nemáme auto, atd. Ne proto, že bychom an to neměli peníze ale protože rodiče nechtějí. A příteli to připadá trapný. Samozřejmě, že s tátou má také rozdílné názory, takže tam také dochází ke konfliktům. Ze začátku jsem se tomu snažila zabránit tím, že jsem se snažila zabránit společným setkáním. Po nástupu na VŠ to šlo celkem dobře. Jenže ted, když se musím zas vrátit domů, mám z toho strašný strach. S přítelem jsem se odnaučila nemluvit a přetvařovat se. A ted mi dělá problémy se do toho vrátit. A tak jsem nervozní, podrážděná, lehce mě něco vytočí a trpí tím muj vztah s přítelem. Už vážně nevím co mam dělat. postavit se na stranu rodičů nebo přítele? nechci ztratit ani jednoho. Předem děkuji za radu