Starší dotaz #2456

Dobrý večer, děkuji Vám za Vaši radu! Máte pravdu. Zkoušela jsem s rodiči několikrát ještě promluvit. Mamky si moc vážím,uznala,že mám pravdu a i věk rozhodovat se podle sebe. Sice si mojí budoucnost představovala jinak,ale jako správná milující matka mě pochopila a je ochotná mi pomoct a bránit mě. Sem jí za to vděčná. Ale asi bude lepší jít ,,do svého,,. Přítel se ptá a shání a je ochoten vzít jakoukoliv práci, tak jen doufáme,že už nějaká konečně vyjde. Pokoušela sem se i sblížit s tátou, včera už to vypadalo nadějně,ale dnes je to tam kde bylo… :( Sice pochopil,že si dítě ponechám,ale ohodnotil to jako naprostým zkažením života místo toho,aby se radoval,že sme zdraví a pokud udán svého přítele jako otce a i nadále s ním budu chtít být,že sem pro něj přestala existovat. Prý mě pak už živit nehodlá a chce po mě, abych vztah s přítelem ukončila a našla si jiného,což nechci,miluju ho! Nechci ale ztratit tátu,prý proč mu to dělám zrovna já,když mě má nejradši a sem mu podobná… Proč mi to dělá a takhle citově vydírá,když ví co pro mě znamená… ? Už od malička sem totiž ho měla moc ráda a trpěla komplexem,že on mě ne. Proto sem se všemožně snažila na sebe nějak upozornit, v období puberty ne zrovna šťastně, ale ostudu sem našim nikdy nedělala. Teprve nedávno se mi po dlouhém snažení povedlo s ním konečně mít vztah otce a dcery po kterém sem strašně toužila a teď mě ničí to co se děje… takhle to zničit… Přitom mi plno lidí říká,že můj přítel,je celý můj táta tak by měl přece spíš pyšnej,že je můj vzor a ne nesnášet toho,koho sem si vybrala… Už opravdu nevím co mám dělat…:( Prosím poraďte… Moc děkuji… Pocházím z Dačic ( jižní Čechy ) i přítel. Teď ale bydlím v nedaleké vesničce u rodičů.