Starší dotaz #2458

Dobrý den Paní doktorko, budu se snažit svůj problém vypsat co možná nejkratší, ale musím uvádět spoustu detailů, které považuji za důležité. Mě i mému manželovi je 41 let. Dceři je 19, byla vymodlené dítě, po porodu byla kříšená, byla přidušená, z porodnice jsme se kvůli různým komplikacím dostaly téměř po měsíci. Jako dítě byla kontrolovaná (ledviny, srdce, močové cesty) a byla hyperaktivní, ale veselé dítě. Od první třídy bylo jasné, že je chytrá. Také chodila na piáno, což ji bavilo. S mužem jsme oddáni v kostele, ale chodili jsme do kostela max. vánocích, takže asi jako většina populace, věříme v něco a doufáme v Boha. Dcera chodila na osmileté gymnázium, kde měla ve třídě asi 4 děti ze silně věřících rodin a ty ji přivedli do kostela. Měli tam pro děti a mládež spoustu aktivit. Mají tam kněze v našich letech, bývalý horolezec a kdo ví co ještě, takže se pořádali puťáky, tábory, výlety i do zahraničí a dceři se to samozřejmě líbilo. My jsme byly rádi, že je spokojená a umožňovali jí to i proto, že to bylo finančně dostupné. V jejich cca 14 letech přišel první příkaz (zákaz), chtěla ukončit docházku do lidovky, to jsem odmítala a trvala jsem na tom, že nebude utíkat od nedokončené práce. Poslechla a časem mi dala za pravdu. Když před dvěma roky v LŠ absolvovala, začala chodit do kostela každý den a to nejen na mše. Vůbec se nechodí bavit jako jiní mladí (i ti co s ní chodí do kostela, chodí na disko, zábavu…), čte jen knížky o svatých. Nesčetněkrát jsem ji posílala, ať někam jde a proč si nepřečte to či ono, že je tolik krásných knížek – marnost nad marnost. Letos odmaturovala s vyznamenáním. Vybraly jsme 4 VŠ, vzali ji v Olomouci. Asi pře třemi týdny nám zdělila, že nechce studovat, že za dva roky (v jednadvaceti) vstoupí do kláštera k Bosým karmelitkám. To je jeden z nejpřísnějších řádů – nesmějí opustit zdi kláštera, ale příbuzní je můžou navštívit. Prý to má v plánu asi 4 roky, ale bála se nám to říct. Jsme zoufalí, řekli jsme ji, ať si dělá co chce, že nemusí studovat, nemusí se vdávat a mít děti, prostě nic, jen ať neudělá takovou hloupost, ale asi je přesvědčená o svém. myslíme si, že je prostě zfanatizovaná i když nejde o sektu. Kněz nám řekl (měli jsme společnou debatu i s dcerou), že on by do toho teda nešel, ale že když tam chce, tak, že jsme sobci, když ji to nechceme dopřát.Prozatím jsme dceru přesvědčily, ať studuje alespoň dálkově. Ale ona pokračuje v pláne jít TAM. Jako podmínku jí dali, že má zkusit žít a starat se sama o sebe rok, ať si zkusí normální život a pak se uvidí. Takže si hledá práci co nejdál, ale stále směřuje na Brno, což je kousek od Dačic, kde je ten klášter. Sama mám RS, takže jsem na antidepresivech asi 8 let, manžel taky neni zrovna silný jedinec. Vím, že by to bylo asi na dlouhé sezení, či psaní, ale byla bych Vám vděčná za radu, na jakou pomoc se máme obrátit. Osobně si myslí, že by jsme psychologa potřebovali všichni, ale nevím jakého. Snad jsem napsala vše co jsem považovala za důležité a s nadějí budu čekat na odpověď. Děkuji