Starší dotaz #2459

Dobrý den Radano, vážím si Vašich cenných rad a potřebovala bych též poradit. Jsem 14 let vdaná,je mi 44 a mám kromě 2 dospělých synů z 1.manželství s nynějsím manželem další 3 děti. Máme krizi, manžel mě přehlíží, stále více se odcizujeme, netrávíme společně čas, pokud si o tom promluvíme, je to nějakou dobu lepší, ale pak to sklouzne stejně do zajetého stereotypu. Vrátila jsem se po MD do práce, manžel v domácnosti fyzicky pomáhá, ale spíš mi chybí společné hezké chvíle. V sexu měl manžel problémy, takže ho velmi omezil,(k lékaři nechce, prý to není problém) tak 1x měsíčně, nějak jsem si zvykla, i jsem tak unavená, že mi to ani nevadí. Ale mám pocit vyhoření a sebevědomí na nule. Teď mě kamarádka navrhla, abych s ní šla studovat vysokou školu dálkově. Mě by to lákalo – jako "nakopnutí" do budoucna, že zaměstnám mozek něčím užitečnějším, než je přemýšlení o tom, jak se manžel chová, či nechová. On by víkend děti pohlídal, v tom není problém. Myslíte, že vlastní studium je dobrá terapie pro krizi v manželství? Instinktivně bych to viděla jako dobrý nápad, ale zase se bojím, že jen ke stávajícím problémům přidám další. Děkuji moc za Váš čas.