Starší dotaz #246

anonym Personál zeptal se před 14 roky

Dobrý den Potřebovala bych pomoc.Bude mi 40, jsem vdaná, mám dvě děti-18 a 12. Vdávala jsem se – byla jsem těhotná, ale hlavně, abych se dostala od našich. Dětství vidím jako příkazy, zákazy a bití, i když z venku jsme vypadali jako normální aktivní rodina a naši si toto nikdy nepřipustili. Podle nich bylo všechno v pořádku. Manžel je starší o 8 let. Postavili jsme dům, splatili půjčky, přestáli nezaměstnanost-mladší byl nemocný a tak jsem byla dlouho doma a pak nemohla najít práci. Doma jsem dělala všechno. Při stavbě jsem dělala jako jeden chlap, pak zahrada, všechno okolo dětí, domácnosti a stačila jsem zařídit a vyřídit všechno co bylo třeba. Zpočátku jsme chodili i "mezi lidi", ale když se trochu napil, myslel si, že jsem fackovací panák. Chtěla jsem odejít, ale v poradně jsme to tzv. vyřešili. Přestali jsme chodit mezi lidi a byl klid. Takže jsme byli pořád sami s dětma a občas rodinou. V sexu nic moc. Nepřitahuje mně, vůbec. Když se narodil syn, začal se mnou spát v ložnici, manžel šel do pokoje a už to tak zůstalo. Časem jsem si začala uvědomovat, že ho nechci a že ho k životu nepotřebuji. Začal mi být "fuk". Já dělala kde co, on z práce domů, na teletext, dát psovi, dát si kávu nebo pivko, umýt, spát. Teď jsem někoho potkala a hrozně se zamilovala. Manžel se to dozvěděl a začalo peklo. Už vím, že ke svému příteli nechci. Syn se postavil proti. Ale rozejít se s ním nedokážu. Opravdu ho mám moc ráda. Teď to vypadá tak, že se bojím jít domů. Manžel mně napadl, syn mně bránil. Teď už mi jenom vyhrožuje. Že mi klidně vrazí, protože na to nemám svědky, že mě vyrazí a nikdo mu v tom nezabrání (dům je společný), že mám táhnout a to hned, že mě v dědině zničí, že jsem viník. Jednou jsem kurva, jednou lesba, protože mám kamárádku, kterou on nemá rád. Nadává na mou práci, protože se mu nelíbí. Uráží, vyhrožuje. Před dětma i bez nich. CHce to srovnat, dává mi ultimáta, ale mně je tak odporný, že nejsem schopna s ním ani mluvit.Jsem uzlíček nervů. Zhubla jsem 15 kilo, vypadávají mi vlasy, každou chvíli brečím, třepu se, mám stavy hrozné úzkosti. Doma udržuji pouze nějaký chod domácnosti, víc nejsem schopná. Mám v práci docela zodpovědnost a bojím se, abych neudělala chybu. Nevím co dál. Už jsem se srovnala i s tím, že by bylo nejlepší prostě nebýt a že není zase tak těžké toho dosáhnout. Jsem na jakémsi mrtvém bodě. Rodičům jsem všechno řekla, otec mi vyhrožoval, že bude chtít zaplatit hodiny na stavbě baráku a já že zůstanu pod mostem. Opravdu bych potřebovala pomoc nebo radu. Co dál?

1 Odpovědi
Mgr. Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 14 roky

A jakou pomoc si představujete? Začněte si třeba psát deník, když se vám podaří získat při psaní trochu nadhledu, bude to fajn. Také se můžete objednat ke specialistovi (psychterapeut, rodinný terapeut…) Sebevražda? To dětem fakt pomůže… (nehledě na to, že ani sobě nepomůžete, v dalším životě to budete muset zmáknout v náročnějších podmínkách…)

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.


Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.