Starší dotaz #2479

Dobrý den, prosím Vás moc o radu.. je mi 18 let. Můj táta dřive uspěšně podnikal, ale jak to v téhle době bývá, dostal se do problémů. Dřív jsem měla všechno a nebudu lhát- byla jsem rozmazlená. Dnes je tomu bohužel jinak. Oba rodiče jsou na tom nervově špatně a vylívají si to na mě. Bohužel i tím stylem, že mě máma minulej týden začla škrtit. Jsem typ kterej si nenechá jen tak něco líbit, navíc chodím na kroužky sebeobrany, kde děláme bojové sporty. Tak jsem si to prostě nenechala líbit a ruce jí chytla tzv. do páky. Když přijel táta, řekla mu něco a on přilít a začal na mě řvát, že mám táhnout z baráku, že z nich tahám jen prachy. Pak oba odjeli a já byla tak hotová, že jsem se pozvracela. Dělám soukromou školu a jsem lepší průměr. Škola mě baví a nebudu lhát, když řeknu, že jsem na ní šla na přání rodičů. Ze začátku, mě hrozně podporovali, ale před pár dny mi řekl táta, že mi na školu už nedá ani korunu, když jsem takovej zmrd. Nevím co mám dělat. Mám prázdniny a jsem doma. Nemám chuť ani nikam chodit. Není den co by na mě neřvali sprostě, že se válím doma jak lemra. Když jsem minule uklidila celej barák, přišel táta a řval, kam jsem mu dala papíry, že jsem fakt idiot a kde to jako má teď hledat. Navíc jsem neslyšela ani žádnou pochvalu nic. Myslela jsem, že to vyřeším tak, že poprve v životě půjdu na brigádu, ale nic jsem nesehnala navíc mě futr schazujou, že někoho neschopnýho jako jsem já stejně nikdo nechce. Je hrozný když je člověk zvyklej mít vše a najednou se mu život obrátí naruby. Otec se teď už nebaví ani z jeho dětmi, které s ním prostě přerušili kontakty. Celou dobu mi otec sliboval, že jestli mi škola půjde, tak mi koupí auto, které si přeji od mala. Proto jsem se hodně snažila. Když jsem mu to minule připomněla dostala jsem zase pomrd. Navíc díky této finanční situaci jsem bohužel přišla i o mého závodního koně. Nemohu se s tím smířit do dneška. Nevím o co tam šlo bohužel. Byla to moje radost a něco, kam jsem v těchto situacích chodila a teď ho nemám. Jsem opravdu na dně. Nejím, usínám tako kolem 3-4 hodiny v noci a to se furt budím navíc. Taky se mi hrozně špatně dýchá. Nikdy jsem nic takového nezažila. Už se musím někde svěřit, protože před chvílí se mnou zase máma třískla o hranu postele. Fakt už na to nemám a hlavně je mi to hrozně trapný, ale přemýšlím už i nad sebevraždou. Vím, že si myslíte, že jsem asi labilní, ale fakt už nevím jak dál. Teď mám jít do 4. ročníku, ale už teď jsem to vzdala. Čeká mě maturita a na ni rozhodně psychicky mít nebudu. Navíc škola je to prestižní a velmi těžká. Vím, že mi napíšete, že si mám s rodiči promluvit, ale to už jsem zkoušela. Vždy mě odbijou, že mají jiný starosti, než parchanta jako jsem já. Fakt už nevím, život mě nebaví a po tom, co jsem přišla i o poslední radost ze života se fakt raději zabiju. Fakt je mi trapně, ale nevím jak dál..