Starší dotaz #2513

Dobrý den, mám malý problém. Je mi teprve třináct a otázka se netýká se vůbec vztahů apod.tak si nejsem jistá jestli mi můžeete pomoct ale za pokus to stojí. Víte mám takový problém zůstat sama v místnosti jakmile se setmí. Chci říct že už od mala až do teď nedokážu spát sama. Spím s matkou v ložnici protože otec stejně spí v pracovně jelikož chrápe, a matka u toho neusne. Jako malá jsem měla postýlku v ložnici, a i poté jsem spala v ložnici. Když jsem dostala nový pokoj nedokázala jsem prostě spát. A tak je to o teď. Pokaždé jak se setmí a já si jdu sama lehnout (již několikrát jsem to zkoušela překonat – vždy beznadějně) přepadne mě panika. Nejde o to že bych se bála zlodějů, úchyů nebo naopak. Spíš si představuj různý nadpřirozensti, jako ďábly, nebo že najdu zahlídnu stín.. Mám obrovskou fantazii už od dětství a tak si doufám dokážete představit kolik si toho já večer kolem sebe promítám. Také mám problém se zrcadli. Prostě se do něho bojím podívat. Zkoušela jsem už všechno. Spát v místnosti bez z rcadla, s baterkou a mobilem, plyšákem, a dokonce i mít ozvíceno. Jenomže já jak mile zavřu oči a vidí tmu popadneme mě panika a musím je hned zase otevřít. Přitom přes den je klidně zavřu a jsem v pohodě. ZAtím tohle řeším spáním s matkou, nevím proč ale když vedle mě kdokoliv (táta, sestra, kamarádka..) spí jsem v pohodě. Ale už si zaínám docela dlouho velmi dobře uvědomovat že takhle to nemůže být bavždy. Jednou budu mít vlastní byt kde třeba ani nikdo vedle koho bych spala nebude. Je možné abych měla fobii ze tmy ? A jak se tohohle mám zbavit ?