Starší dotaz #2531

Dobrý den,potřebovala bych od Vás poradit ohledně mého vztahu. S přítelen jsme spolu 4 roky a nyní máme 9 měsíční dcerku, která se nám narodila po 3 letech snažení. Ze začátku byl náš vztah víc než krásný (jako asi všude). Byla jsem hodně zamilovaná, on mě miloval taky. Pořád jsme se líbali, mazlili, objímali a ven jsme nevyšli, aniž bychom se nedrželi za ruce. Po roce se vztah ustálil, romantika šla trochu stranou, opadla počáteční zamilovanost ale pořád mi přítel říkal i dokazoval, jak mě miluje. Vloni se nám narodila vytoužená dcerka, přítel změnil zaměstnání a protože to bylo naše první miminko, byl to zezačátku takový kolotoč. Letos jsme byli na naší první rodinné dovolené. V létě dcera onemocněla, byla jsem s ní 2 týdny v nemocnici no měla dost těžký průběh. Ze všeho se dostala a já místo abych byla spokojená, cítím, že mi něco chybí. S malou to nemá nic společného, snažím se být pro ni nejlepší mámou a jsem šťastná že ji mám, je to náš malý zázrak. Mám namysli partnera. On do hospod moc nechodí, s kamarádama si jde na pivo 2x – 3x za měsíc, peníze vydělává, dcerku má rád, v domácnosti mi pomůže takže bych vlastně měla být naprosto spokojená. Ale já postrádám jakékoliv city z jeho strany. Už jen smutně vzpomínám, jaké to bylo dřív. Pusu mi dá sotva 1 denně (obvykle před spaním). Že by mě obejmul, to se stane sotva párkrát do měsíce, nějaké mazlení a sex to je u nás taky výjimečné. A kdy jsme se naposled vedli za ruce, to už si snad ani nevzpomínám…Když se chci k němu přitulit, tak se odtáhne s výmluvou že je unavený z práce, že ho oblej záda,… Ale já ke svému životu něžnosti potřebuju, odjakživa jsem byla mazlivější typ. Na otázku, jestli mě miluje, sice odpoví že jo že jinak by se mnou nebyl ale mě spíš připadá, že je se mnou kvůli malý a taky ze zvyku. Milenku nemá, s příchodem dcery se to nezměnilo, spíš tak nějak postupně. Když si s ním o tom zkouším promluvit, tak to k ničemu nevede. Když náhodou sleduji romantický film, chce se mi brečet. Závidím ženám, co je má jejich partner rád. Já ho pořád miluju a opustit ho nechci ale už se mi začínají vkrádat myšlenky o tom, jestli by si mě někdo jinej třeba nevážil víc. Vím že nejsem v pohádce, ale sním o klukovi, kterej by mě miloval a dával mi to najevo. Vždyť už to je rok a půl co jsem naposledy dostala kytku. Bylo to k Valentýnu, za porod už nic… Zamilovanou smsku jsem od něj nedostala ani nepamatuju. Poraďte mi, prosím, proč se tak chová a jak docílit v našem vztahu změny k lepšímu nebo co mám dělat. Vážně už nevím jak dál. Děkuji za odpověď.