Starší dotaz #2537

Dobrý den. Je mi 20 let. Už rok jsem na úřadu práce, beznadějně hledám práci i když mám maturitu (co si budeme povídat, je to současný velký problém). Mám pouze brigádu, přivydělávám si kde to jde. Tím nemyslím nic nemravného. Brigády ve stáncích atd. Momentálně bydlím v bytě s dalšími lidmi, odstěhovala jsem se od matky, protože mě každý den obviňovala, že jsem lenivá, že ani práci nechci. Sama přiznala, že se nudí a musí do někoho rýpat. Nikdy jsem s ni neměla skvělý vztah. Je to alkoholička, před pár lety se pokusila o sebevraždu, předávkovala se léky. Moji rodiče jsou rozvedení. Otce před rokem srazilo auto, je na vozíčku a měl těžkou operaci hlavy, takže už to není dobré. Už jako malí se vždycky hádali, dělali si naschvály a vše řešili přes mě. Mám pocit, že nemám nikoho, kdo by mi pomohl. I když mám přítele, chtěla jsem ať si pořídí byt tak odmítá, že nemám práci. A to je mu 28 let a stále bydlí u své matky, která se mu plete do všeho. Prý si všude najdu problém. Ale kde mám vidět nějakou pozitivní věc? Už jednou jsem stála před jedoucím vlakem, ale přítel mě strhl stranou. Nedávno jsem začala zase hledat na internetu, kterými prášky se zabít. Já nevím co dělat, jsem psychicky na dně. Byla jsem u lékaře kvůli padání vlasů, prý to mám ze stresu. Prosím o pomoc. Nevím jak dlouho to vydržím. Děkuji.