Starší dotaz #2541

Dobrý den, dlouho jsem uvažovala, jestli potřebuji slyšet radu od odborníka… Jde o problém ve vztahu. Po několikaleté známosti jsme se loni s manželem vzali a od té doby se mj. také snažíme o dítě. Jelikož se zatím nedaří, ovlivňuje to i moje chování. Ale hlavně úvahy… Problém vidím v tom, že manžel již rok poté, co jsme spolu začali chodit, našel práci daleko mimo město, kde jsem tak sama v našem bytě. Od počátku se nechce přestěhovat, protože to tu má rád. A to je ten paradox – já chtěla vždycky pryč, do velkoměsta. A tak stále čekám, kdy už přijde chvíle, kdy bude doma na stálo a ne nepravidelně a spíš na dálku. Vím, že mě nepodvádí, jen nás chce lépe finančně zajistit, když ta možnost je (a stále se posouvá a posouvá). Ale i přes mé, v poslední době časté, narážky, že bych ráda byla s ním i mimo "můj" domov, tak nechce ani slyšet, argumentuje, že si práci blíž bude hledat. Navíc zde přece máme byt, přátele, apod…. Já tak cítím, že o něco přicházím, stále jen čekám a čekám a neberu to jako plnohodnotný život. Začínám se i obávat, jaké to bude s dítětem. V poslední době mě na manželovi skoro všechno štve. Mám pocit, že mi nerozumí. Celkově jsme oba hodně tvrdohlaví, mám však pocit, že to jsem já, kdo ve vztahu dělá největší kompromisy. Ale v této době už nemám tolik odvahy a chuti, abych sama rozhodla "a dost" a udělala nějaký významný krok. Myslím, že takovou chvíli už jsem "promrhala". Navíc se často hádáme, jako bychom chtěli každý něco trochu jiného. A on se snaží důrazně prosazovat své názory atd. Asi se cítím ve vztahu utlačovaná. Chci, aby bylo všechno v pohodě, ale v poslední době převládají snad jen hádky a špatné myšlenky… Co a jak, prosím, mohu udělat? Děkuji i jen za Váš názor.