Starší dotaz #2582

Dobrý den, mám se sebou dost velký problém. Mám tří měsíční vztah a asi 3 týdny spolu bydlíme. Odjela jsem za přítelem do Prahy. Nikoho kromě něj zde nemám. Ale oba pracujeme do večerních hodin a on potom ještě doma. Naše komunikace tím vázne a já nemám za kým jiným jít. To by bylo celkem v pořádku, ale když spolu začneme mluvit a přijde nějaké třeba jen slovíčko, které se mi nelíbí, dostanu amok. Před pár dny, jsem přítelovi podávala jídlo a nechtěně jsem ho vylila na stul. On mě osočil z toho, že jsem po něm to jídlo hodila jako po psovi,a já se omlouvala a plakala jsem, že to není pravda. Už nejedl a já začala tlouct sama sebe.. Dávala jsem si takové facky, že jsem za chvíli měla modřiny okolo obou očí a na čele, jak jsem bouchla hlavou o dveře. Dnes ráno, jsme se znovu pohádali a já vztáhla ruku na něj. Tloukla jsem ho a fackovala. Asi za dvě minuty jsem se vzpamatovala a omlouvala jsem se mu. Mám ale pocit, že omluva je málo. Nevím co dělat sama se sebou. Nechci o něj přijít. Moc ho miluji. A taky nechci dál ubližovat sobě a ani jemu. Mám sedmiletého syna, který naštěstí nic z toho neviděl. Nedokážu si představit, že by u toho byl. Můžete mi prosím poradit, co mám dělat? Nebo bude lepší, když budu chodit na pravidelné schůzky s psychologem či psychiatrem?