Starší dotaz #2588

Dobrý den, je mi 24 let, jsem student VŠ a život mi komplikuje jeden problém. Tím je přílišná uzavřenost do sebe, díky které mi uniká spousta věcí okolo. Často nevnímám, co se kolem mě děje, mám výpadky pozornosti. Například mi někdo něco vysvětluje a já po minutě zjistím, že jsem byl zcela mimo a vůbec nevím, o čem dotyčný mluvil. Mám problém klidně vydržet sedět na přednášce a poslouchat, o čem vyučující mluví. Buď si třeba začnu něco čmárat do sešitu nebo položím hlavu na lavici a párkrát jsem i téměř usnul. Mám problém pracovat ve skupině lidí, protože často přestanu vnímat, co se zrovna řeší. Pokud ale řeším nějaký úkol sám, žádný problém nemám. V žádné škole jsem nikdy neměl problémy s prospěchem, ikdyž jsem si ze z ní málokdy něco v hlavě odnesl a všechno jsem se musel učit sám doma. Jsem téměř pořád ponořený sám do sebe, do vlastních zájmů a myšlenek. Už od první třídy jsem vůbec nekomunikoval se spolužáky, něměl jsem o čem, měl jsem své zájmy neodpovídající mému věku. Nejspíš jsem trpěl sociální fobií, ale postupem času se komunikace s vrstevníky o hodně zlepšila. Přesto i dnes špatně navazuji vztahy a příliš nevyhledávám sociální situace. Před dvěma lety jsem si našel první přítelkyni, kterou mám do dneška hodně rád. Jsme k sobě hodně upřímní, takže jí samozřejmě neunikly mé výpadky pozornosti při jednání s jiným člověkem nebo ve skupině lidí a často mi to vyčítá. Až s ní jsem si uvědomil, jaký je to do budoucna problém a jak mi to komplikuje a dál bude komplikovat život. Dříve jsem tomuto problému nevěnoval tolik pozornosti, ale cítím, že už je nutné s tím něco udělat, zvláště když je to jeden z důvodů, proč teď hrozí rozpad mého vztahu. Myslíte, že se s tím dá něco udělat, nebo už je v mém věku pozdě?