Starší dotaz #2589

Dobrý den,obracím se na Vás a prosím odpověď, Váš názor a radu. Žiju ve společné domácnosti s přítelem po dobu tří let.Přítel má kromě dcery i syna, který má 12 let. Zpočátku docházelo kvůli jeho syna k neshodám, než jsem si uvědomila, že to nikdy nezměním a přestala jeho chování komentovat. Jeho syn je velmi rozmazlený. Je zvyklý, že mu maminka koupí a pokud není po "jeho", tak dokáže být urputný, vzteklý, vynucuje si za každou cenu své. Přítel se, když je u nás,snaží syna "vychovávat", ale jen křičí a staví ho tzv. do latě.Jsou u nás scény, máme psa, který se třese, když se to děje.Já jsem po každé návštěvě psychicky vyčerpaná. Maminka bohužel nerespektuje jejich dohody ohledně výchovy a tak to dopadá. Vím, že to nezměním, i když je mi kluka líto. Myslím, že puberta všechny "probere". Ale stále řeším, jaký postoj mám zaujmout já? Když příteli radím, myslím, že to nechce slyšet. V synovi se vidí. Poradíte? Děkuji za odpověď.