Starší dotaz #260

Dobrý den,chtěla bych začít od začátku. Vyrůstala jsem v rodině, kde mamka byla má nejlepší kamarádka, ale otec byl alkoholik, zahýbal jí a mlátil jak mě, tak jé…jen mého bratra bral nás ne. Na základní škole jsem byla kopací míč a všichni mě šikanovali a já si to nechala líbit a uzavřela se do sebe. Pak zavraždili moji příbuzní bratra mého táty a nedostali ani žádný trest a z toho jsem se složila a chodila k psychologovi.Žilo se mi od té doby špatně, protože táta ppořád brečel, vyhrožoval, že udělá kdo ví co a hodně pil. Už nás nemlátil, ale blbeček a NIC jsem byla pořád. Hledala jsem utočiště ve vztahu s mužem, ale buď jsem měla alkoholika,zloděje nebo proutníka, což jsem samozřejmě zjistila až později a nechala je být. Vdala jsem se a myslela,že budu šťastná, ale omyl, po 3 letech jsme si přestali rozumnět a chtěla jsem se rozvést, jenže u toho jak jsme se dohodli nezůstal a poslal na mě žalobu, přivedl si mámu která na mě řvala, že mi nic nepatří a dělal vše proti mě. Po roce jsem se rozvedla a dělal problémy s majetkovým vyrovnáním.Připadá mi jako když je všechno proti mě, celý život jen trpím a nevím proč. Dnes jsem měla zkoušky v autoškole na které jsem se opravdu připravovala a stejně dvě nezvládla a pak na mě instruktor řval, že jsem se na to vykašlala a já se rozbračela.Když na mě někdo řve, uzavřu se do sebe a jsem hrozně smutná a vrací se mi minulost, nedokážu se stím vůbec poprat a ještě k tomu mám hrozně malý sebevědomí i když všichni říkají, že jsem pěkná holka, komunikativní, pracovitá, ale co z toho, když si nevěřím a pořád se na mě valí jen to nejhorší. Už nemám ani sílu s tím vším bojovat…..Prosím o radu, co mám ze sebou udělat abych žila normálně