Starší dotaz #2611

Dobrý den, obracím se na Vás se svým příběhem: Před měsícem jsme se rozešli, protože jsme si komunikačně nerozuměli. Zjistil jsem, že velmi rychle si našla nový vztah. Víte, za poslední rok společného soužití, a než provedla tento úlet, měla několik paralelních vztahů. Přiznala mi to až nyní a já ji odpustil, protože jsem jí pochopil. Bylo to totiž ovlivněno mým těžkým a komplikovaným úrazem (polámal jsem si páteř, zázrakem jsem neochrnul, plicní embolie, otřes mozku..), kdy jsem byl několik měsíců na JIP v nemocnici. Spadl jsem totiž ze čtvrt kilometru s padákem během testování (létám 20 let, byl jsem test pilotem a členem národní repre), ale to teď nehraje roli. Prošli jsme si s partnerkou velmi těžkým obdobím, kdy mne statečně podporovala, učil jsem se chodit a znovu žít. Před úrazem jsem úspěšně podnikal, bohužel společník využil situace a firmu si převedl na sebe. Dokonce na jednotce int. péče, kdy do mne vedlo 6 kapaček jsem s noťasem na klíně pracoval a prosil sestry o doping, abych vydržel pracovat. Partnerka na to nikdy nezapomene, ikdyž s pracováním ve špitále zásadně nesouhlasila, přesto mne dokázala podporovat. Když jsem byl neschopný práce a udržel jsem jen mobil, tak mne hodiny poslouchala a já jí diktoval obchodní záležitosti..Je naprosto neuvěřitelná žena!!!Podnikání jsem i s absolutním nasazením stejně nezachránil, společník to nezvládl a zabalil to. Musel jsem proto ihned po návratu ze špitálu pracovat, abych nebyl partnerce a jejímu synovi na obtíž, našel jsem si ještě ve špitále novou práci (pohovor proběhl na lůžku, ředitel firmy byl ochoten mne poznat i za těchto okolností) a dnem a nocí jsem pak jen pracoval. Nemohl jsem nocema spát při vědomí, že někomu mohu zůstat na krku. Měl jsem obrovskou motivaci žít a dostat se zpátky na nohy. A to se samozřejmě podepsalo na kvalitě soužití, což byl důvod zmíněných úletů. Víte, já jsem bojovník a rvu se s osudem, nezlomilo mne ztracené úspěšné podnikání, ani úraz, který jsem málem nepřežil. Jen díky její lásce jsem opět na nohou a chci ji to všechno dobrodiní oplatit. Nyní se partnerka cítí hrozně osaměle a bezradně, neví co dál. V tom novém vztahu jej má ráda jako dobrého kamaráda, protože vyplňujete její samotu a rozptyluje její smutek. Některé věci už ji dochází, před některými ještě stále utíká. Odmítá uznat chyby a přiznat si další okolnosti. Lže sama sobě. Mám po sezení s numerologem, jež mi to potvrdil – je zarputilá, paličatá. Než ji požádám o ruku, uplyne ještě nějaký čas. Chci, aby si to v sobě sama urovnala, protože by náš vztah neměl z čeho pokračovat.Proto Vás chci požádat o radu, jak postupovat v této složité situaci. Je to moje osudová žena, jsem ji naprosto oddán a věrně ji miluji, znamená pro mne celý svět. Odmítá připustit, že jsme se v poslední době ve většině problémů dokázali zorientovat, já mnohé pochopil a chci vést život jinak. Ona odmítá jakékoliv naděje a neustále mi předhazuje minulost. Cítím se být v koncích, nevím si rady.. Petr