Starší dotaz #2615

Dobrý den, řeším problém sama se sebou. Jsem ještě normální nebo už jsem zralá na nějakou léčbu? Je mi 36 let.Jsem vdaná,manžel je o 3 roky mladší. Máme dvě dcery, 3 roky a 9 měsíců, se kterými jsem doma. Náš manželský život je jako na houpačce. nějakou dobu žijeme poklidným rodinným životem a najednou přijde pád. Častým spouštěčem krize je neuskutečněný sex. Manžel se jej představuje tak minimálně 2x týdne, ale na to já nemám většinou chuť ani energii. A jak není po jeho, začne být zlý,jen mi vyčítá a uráží mě. Máme absolutně rozdílný názor na výchovu dětí. Já se jim snažím dávat určitý řád, kdežto manžel je pouze rozmazluje (tedy zatím jen tu starší) a ani mě nedovolí ve své přítomnosti dceru usměrňovat. V mnoha věcech už jsem musela ustoupit a přizpůsobit se jeho přístupu k dané věci. A stejně mě stále osočuje, že je všechno po mém i když nedokáže být konktrétní. Naše výměny názorů mě občas dohánějí k šílenství. Cítím hroznou beznaděj v nějaké zlepšení a v takových situacích bývám hysterická a přestávám se ovládat. Někdy jen pláču, křičím, nadávám, ale už se mi stalo, že jsem bila rukama či hlavou o zeď. Naposledy jsem však v zoufalství vzala nůž a zamířila s ním na zápěstí. Manžel mi jej vytrhl. Jsem přesvědčená, že mé jednání bylo v afektu a pouze demonstrativní a nic bych si opravdu neudělala,protože mi na životě záleží a jsem tu pro mé dcerky, ale začínám se obávat, zda bych se sebou neměla něco dělat. Jsem na sebe vždycky po takové scéně hrozně naštvaná, nenávidím se a stydím sama před sebou. Poraďte, mám vyhledat odbornou pomoc? Jaké je nejlepší řešení mých problémů? Cítím se už dost bezradná. Předem děkuji.