Starší dotaz #2620

Dobrý den,chtěla bych se na Vás obrátit s prosbou o radu.Mám manžela a dvě dcery(7,9 let).Potíž je v tom,že nemám u holek žádný respekt,ať dělám co dělám.Dost mě to trápí,nejsem z těch co umí zakřičet,bouchnout do stolu…Pokaždé když mě něčím vytočí,tak vztek nějak v sobě udusím,ale je to čím dál těžší.Jsem spíš samotář,bez kamarádek.Pokud jde o mé rodiče,když mi bylo asi 10 let,dávali mi často najevo,že si mám se vším poradit sama,připadalo mi,jako by mě již nechtěli.Mám ještě o dost starší sestru,která byla pro ně vším.Časem přišly deprese a úzkosti,které jsem řešila s psycholožkou.Když jsem se z toho jakž takž dostala,p.psycholožka bohužel zemřela.Znovu jsem na vše zůstala sama.Měla jsem strach,že pokud někde začnu s terapií znovu,že se to zase stane.Nějakou dobu jsem žila docela dobře,čerpala jsem z toho,co jsem se v terapiích stačila naučit.Pak přišel zlom.Zradila mě jediná kamarádka.Dodnes nevím co se stalo,přestala se mnou komunikovat.Dost mě to sebralo.Otěhotněla jsem,potratila,začala jsem mít strach z cestování.Postupně jsem měla problém opustit byt.Po čtyřech měsících mě manžel přiměl k tomu,abych vyhledala pomoc.Nechtěla jsem do toho z výše uvedených obav už jít,ale nakonec jsem šla.Opět se vše spravilo,až na ty úzkosti a trauma z potratu.Jednoho dne mi psycholožka řekla,že mi nemá již co nabídnout a že sezení ukončíme.Bylo to,jako když dostanete pár facek.Nečekala jsem to.Dost mě to tehdy sebralo,nedokázala jsem jí na to nic říct.V současnosti mám čím dál větší pocit,že jsem plná všech těch negativních pocitů,zloby,zklamání,smutku,beznaděje…,neumím to ze sebe dostat ven,všechno se to jen skládá na sebe.Cítím se stále unavená i když ráno vstanu.Začala jsem si kousat nehty,tváře.Vím,že se to nemá,ale nedokážu s tím přestat,pak z toho jsou výčitky…Moc ráda bych se zapojila do dění v rodině,byla víc s manželem i dětmi,ale nedaří se.Držím si nedobrovolný odstup s neurčitým pocitem,že bych měla někam odejít,přitom nevím kam by to mělo být.Připadám si sama i když jsme spolu.S rodiči jsem se neviděla víc jak rok,máma dělá,že mě nevidí i když ji pozdravím.Hodně mi chybí,ráda bych je viděla,ale nemám dost sil čelit nekonečným výčitkám,které s každou dřívější návštěvou byly. Mějte se hezky a děkuji za případnou odpověď.