Starší dotaz #2672

Dobrý den, Mám dva typy problémů, které bych potřebovala vyřešit, protože mi dost obtěžují život. Nejdříve shrnu svou momentální situaci, která by s tím mohla trochu souviset, i když ty problémy trvají mnohem déle, začaly ještě když situace byla jiná. V dubnu jsem úspěšně odmaturovala, prázdniny jsem si celkem užila a v září jsem začala hledat práci, chci pracovat na plný úvazek při vš – studuji kombinovanou formou. Po 4 náročných měsících hledání práce to vypadá, že jsem práci konečně našla. Bez praxe je to opravdu těžké. Moje problémy: 1) přejídání, 2) neschopnost ráno vstávat 1) přejídání: Mám pocit, že musím neustále něco jíst. Když se najím, přemýšlím, co bych si dala jiného. Vyhledávám chuťově agresivní jídla a zdá se, že nikdy nemám dost. Mám už i zdravotní problémy – bolesti břicha, až křeče z přejídání nebo z kombinací nevhodných jídel. A ani to mě nepřesvědčí o tom, abych přestala. Když jsem ve městě a mám nějaké drobné (vždycky máte v peněžence drobné…) musím si zajít do samošky nebo do fastfoodu a koupit si alespoň něco malého, mám takové nutkání. Jím, i když nemám hlad. Jím, i když nemám chuť. Nejvíce mě trápí zdravotní problémy s tím spojené a skutečnost, že se nevejdu do spousty oblečení, které jsem dříve nosila… Co se týče mé postavy… Nesnášim ji. Připadám si tlustá. I když vím, že nejsem. (160 cm, 50 kg – kolísavě do 52kg) Nechápu, jak to, že už dávno nemám mnohem víc kilo, když se tak přejídám… Ale vždy jsem mívala kolem 47kg, a to byl můj ideál, měla jsem se radši a nyní se na tuto váhu nedokážu kvůli tomuto problému dostat… Tento problém s jídlem mám už cca 4 – 5 let… Je to ve vlnách, někdy je měsíc, kdy se držím a jím normálně a pak následuje období třeba čtvrt roku kdy do toho zase spadnu… 2) neschopnost ráno vstávat Vzhledem k tomu, že nemusím vstávat ani do práce ani do školy, nejsem schopná ráno vstávat brzy. Ale moc bych to potřebovala, musím se učit do školy a mám toho opravdu hodně. Vstávám nejdříve v 11 hodin. Budík si nařizuji na osmou hodinu a vždy ho postupně po 10 minutách posouvám, někdy po půl hodince, abych mohla "ještě chvíli" spát… Nakonec to vždy dopadne tak, že vstanu v 11 – ne-li později – a jsem na sebe šíleně naštvaná, takový začátek dne opravdu není nejlepší :-/. Tento problém jsem měla snad vždy ale poslední 4 měsíce je o to horší, protože nemám kam vstávat…. Co se týče mého sebevědomí – je šílené. Nesnáším se, připadám si jako neschopný idiot. Chtěla bych vše zvládat a dělat i věci, co mě baví… A nemůžu, protože jsem neschopná. Ano, je to vlastně jednoduchý, prostě začít… Ale přes tyto dva problémy se nedokáži přenést… Prosím o rady, děkuji mooooc