Starší dotaz #2704

Dobrý den Radano, chtěla bych Vás požádat o radu,jak vyřešit co nejlépe :-),pokud to jde, mou situaci. Jsem vdaná 10let mám hodného, svědomitého, zodpovědného muže ( 52 let ) já (36 let) po předchozím vztahu, z kterého mám syna, byl oázou na mou zraněnou duši. K budoucímu manželovi jsem se nastěhovala po dvou měsících i se synem a po dvou letech jsme se vzali.Bohužel náš vztah nefunguje, tak ják bych si já přála.Nekomunikujeme spolu, nemilujeme se,nemáme společné zájmy, máme úplné prázdo.Je to hlavně kvůli mému náročnému zaměstnání,ale také tím že manžel je introvert a tak problémy neřeší a ani si je nepřipouští. Pokud dojde na řešení problému vyslechne mne,ale svůj návrh,jak bychom ho měli vyřešit neřekne, myslí si prostě své nebude si přidělávat starosti.Má práce ho nezajímá, ikdyž by mi mohl občas pomoci musím si o pomoc požádat, samotného ho to nenapadne což i chápu.Manžel je jedináček a kolikrát si myslím, že má svůj svět,který mu se synem narušujeme,a když se ho zeptám jestli máme odejít neodpoví.Jednou se prostě oženil a tak to bude. První žena od něj odešla po 3 letech společného soužití myslím si, že ze stejného důvodu.Dceru asi miluje, ale pokud za ním nepřijde ona sám se snažit nebude.Zápletkou v tom všem je, že mám 6 let milence(30 let), on je to už spíš partner, který se mnou pracuje, pomáhá mi,miluje mě ale bohužel není moc svědomitý a přijde mi že je nezodpovědný.Pro to, abychom spolu mohli bydlet, víceméně neudělal nikdy nic, ikdyž by si to moc přál.Nejlepší by asi bylo zůstat sama a neubližovat ani jednomu ani druhému. Lehce se to řekne :-) jsem v tomto směru nerozhodná, přestože v práci rozhoduji o chodu celého podniku. Mám asi strach z nejistoty nevím. A úplně největší problém pro mne tedy jsou moji rodiče, kteří všechno strašně řeší, matka se hned ze všeho hroutí, a já mám strach jim říci, že to mezi mnou a manželem neklape a že se budu rozvádět. Jejich reakce bude, máš co jsi chtěla, jsme ti to říkali, a nevíme co by jsi chtěla, když je tak hodnej :-(. Když jsem odcházela od prvního partnera, který neměl daleko k ráně a psychickému týrání, má matka mi řekla, dala jsi se na boj musíš bojovat, jako já. Otec dost často pil a hádky a odchody od rodiny byly na denním pořádku, ale dnes kdy jim je oběma 60 se mají rádi, jezdí spolu na dovolené a jsou spokojeni a však my se setrou zaživaly něco jiného.Ještě bych měla napsat,že k manželovi jsem se nastěhovala po 2 měsících proto, že syn šel do 1 třídy, já bydlela u rodičů a on v jiném městě a matka mi řekla ať se rozhodnu, kam bude syn chodit, že pokud nastoupí do školy u nich tak pak už žádná změna nenastane. Byla jsem zamilovaná a přijít o partnera jsem rozhodně nechtěla tak jsem se nastěhovala k němu. Prosím Vás o radu, trochu jsem se i z toho vypsala a je mi líp :-) Hezký den Lucy