Starší dotaz #2706

Dobrý den, nevím, co dělat. Před Vánocemi se se mnou po půl roku rozešel přítel. Důvod? Prý myslím a přemýšlím jako 99% procent lidí na této planetě a jsme úplně jiní. Nevím, co mám dělat. Jsem z toho hodně špatná, i když nnyní jím, stejně mi přijde, že vše, co do těla dostanu ihned ze mě jde ven. Nicméně se vrátím k tomu přítelovi. Potřebuji radu: Jsem si na stoprocent jistá, že jiná žena v tom není, to jsem si vážně jistá. Naopak v celém rozchodu stojí knížky. Přítel se dal poslední rok na četbu knížek (např. Čtyřhodinové tělo, Chudý tatá, bohatý táta, Jak mnich prodal své Ferrari, Moc přítomného okamžiku, Čtyři dohody apod. tituly.) Začal se hrozně moc těmi knihami řídit, prý ho hrozně naplňuje, když si je čte, vydržel třeba dvě hodiny v kuse být na sedačce či ve vaně a četl si. Ale pozor. Nejen, že četl, ale ty pasáže, se kterými se prý ztotožňuje či se v nich chce do budoucna změnit, tak si zvýrazňoval a následně si je přepisoval do počítače a následně si z nich dělal nějaké myšlenkové mapy. Začal mi vyčítat, že také nečtu, že se chovám jako ostatní. Byl puntičkář i na úklid, což já jsem také. Na začátku jsem si myslela, že je to super, že jsem tak stejní, ale pak jsem si uvědomila, že když jsem tohle, to co mi dělal přítel, dělala doma našim, tak jsem se cítila neskutečně špatně a provinile. Přítel podniká, takže se snažil zefektivnit si i podnikání. Dále ho hrozně moc prý naplňuje běh a posilovna, při běhu ho prý naplňuje ten pocit spojení těla a země. Nevím, co se s přítelem stalo, rozešel se se mnou v sobotu 15. 12., ale ještě hodinu před rozchodem se choval normálně. Líbal mě, hladil…plánovali jsme, že se k němu od ledna nastěhuji. Nyní mi ale řekl, že mu vyhovuje samota, že proto i jeho předchozí vztahy takto skončily. Co mám dělat? Vyměnil mě za knížky a za běh? Jsem úplně zoufalá…..Při rozchodu na mě křičel, ale po hodině za mnou přišel s tím, že si právě v knížce přečetl, že se měl zachovat jinak, že mi měl naslouchat a řešit se mnou vše, ale že si to přečetl pozdě, že už se nedá nic dělat:-( Nikdy nechtěl slyšet můj názor, vždy si myslel, že ten jeho je nejlepší:-( Začíná si to uvědomovat, ale prý už je pozdě, musí se to naučit:-( Od září jsme měli zaplacenou dovolenou v Dubaji, jelikož už to nešlo vyměnit a dovolenou někomu přenechat, ještě jsme spolu na Silvestra na dovolenou jeli. Každopádně jsem si hloupě myslela a doufala, že se to tam dá dohromady, ale přítel, když jsem se ho zeptala, proč se mnou tedy jel, mi řekl: Teď čtu knihu Moc přítomného okamžiku (Eckhart Tolle) a tam jsem se dozvěděl, že nemám plánovat do budoucna, ale žít přítomností a užívat si jí. Tudíž jsem si řekl, že i když vím, že se tu budeš třeba trápit a brečet celou dovolenou, že mi to za to stojí, že to může být i fajn a že bych toho mohl litovat, že jsme nejeli. Na mě se vůbec nedíval! Sobec! A ještě mi řekl, své rozhodnutí nezmění, že je zásadový!Navíc mi řekl, že on, když prostě cítí, že s druhým být nemůže, tak to prostě ukončí, nezeptá se na to, jak se cítí, jak to cítí ten druhý:-( Že ať si nemyslím, ale i kdyby měl třeba dvojčata anebo mu bylo třeba 90 a prostě to tak bude cítit, tak se s protějškem rozejde, že je mu to jedno, hlavně když on bude spokojený. Dokonce mi řekl, že je to všechno jen o hlavě, že on ví, že vše dokáže, že dokáže být tak dobrý, že když mu nevyjde jeho podnikání, kdyby kdykoliv zkrachoval, dokáže i tak najít jiné uplatnění, ve kterém bude geniální! Navíc mi řekl, že když bude chtít, dokáže pohnout horou! Opravdu nevím, co mám dělat, je to fanatismus, nebo co to je? Zatracuje i své vlastní sestry, radí jim, jak mají vychovávat své děti, přitom žádné nemá. Svého otce také pořád komentuje. Přitom jim vše odkýve, ale za zády je pomluví, co dělají a nedělají špatně. Například o svém švagrovi mi řekl, že si pořád pokládá otázku, jak správně své dva syny vychovat, ale prý by se měl nejprve zamyslet sám nad sebou, jak vychovat sebe. Opravdu tomu nerozumím, jsem jak v jiném světě. Nejhorší na tom je, že jediný, kdo mu prý rozumí je jeho kamarádka, která má přitom přítele, takže o lásku tam nejde, ale prý přemýšlí stejně jako on a rozumí mu! Je to šílené, ale přesto, co mi udělal, jak se ke mně zachoval, vůbec se nezeptal, jak se cítím, co budu dělat, neřekl promiň mi to, odpust mi to, atd., tak i přesto ho nedokážu z hlavy vymazat. Kdokoliv ho pomlouvá, nebo mi říká, co dělal špatně, jak mi ubližoval, tak mně je to jedno, jsem úplně v klidu, vůbec to nevnímám, pořád ho miluju a nedokážu na něho zapomenout:-( Co mám dělat?? Co si myslíte o přítelovi? Je zdravý?Děkuji za radu a odpověď.