Starší dotaz #2714

Dobrý den, Je mi 35let, v dětství jsem bývala často nemocná, mám astma a chronickou laryngotracheitidu. Jsem alergická na penicilinovou řadu léků, penicilin,ampi,tetracyklin, – po nich se "osypu" a natečou mi sliznice(v krku, pohl.orgány), pak mám potíže s dýcháním, svěděním apod. Proto v případě nemoci musím brát jen určité léky. Dost hlídám, abych nebyla v kontaktu s nemocnými. Jinak když onemocním, tak to stojí za to, těžký průběh nemoci, dlouho se z ní dostávám, přidruží se další zánět atd. Za léky tak utratím dost peněz-též problém. Chodila jsem 2roky na psychoterapii, ta mi ale moc nepomohla. Dokonce jsem změnila i psychologa, bohužel mi od nadměrného strachu z nemoci nikdo nepomohl. Pokud vím, že je někdo nemocný, tak s ním odmítám kontakt, působím jako podivín. Odešla jsem i z práce s velkou kumulací nemocných(domov důchodců). Další 2roky jsem brala léky Zoloft a Deniban, to mi částečně pomohlo. Sice jsem nebyla takový nervák – když byl doma někdo nemocný, tak jsem to brala sportovněji a nedávala najevo navenek strach, ale stejně jsem měla perfektně promyšlen systém větrání v dvoupokojovém bytě tak, abych se vyhnula "zamořené" místnosti. Dokonce i přítel, když měl velkou rýmu, byl vykázán na spaní do jiné místnosti. Takže vlastně nic moc nepomohlo. Na druhou stranu ale nejsem přehnaný „uklízeč“, mám svůj pocit, že z prachu či špinavého nádobí či neumyté podlahy rýmu ani chřipku nechytnu. Vadí mi „jen“ nemocní lidé. Způsobnuje mi to problémy ve všech oblastech ldiského života, v každodenních sociálních situacích. "Problém" je, že teď jsem těhotná a bojím se, co bude dál. Strach nejen o nákazu dítěte, ale i že to dítě bude přenášet nemoci na mě!V těhotenství a kojení nechci antidepresiva. Dokonce uvažuji, že nechám dítě v porodnici k adopci „normálním“ lidem.Jsem v šoku ze svých myšlenek. Také vím, že přítel by to se mnou nemusel vydržet a odejít ode mě.Mimochodem když mě teď pozoruje, tak již pochybuje, proč souhlasil s tím, abych otěhotněla.