Starší dotaz #2756

Chtěla bych, aby mi někdo poradil s mým problémem. Jsem vdaná, mám dvě děti a manžela. Manžel klasika, přijde z práce a jsou dvě možnosti. Buď si lehne a prostě usne nebo si otevře pc a dělá až do večera něco do práce. Já se mezitím starám o děti a o všechno ostatní. Nelíbí se mi to, ale práci potřebuje, tak to musím přežít. A to, že si lehne a bohužel usne je následek borelie, což taky je třeba zohlednit. Jen snad se to nezhorší. Žijeme v domě. Bohužel s námi žijí i manželovi prarodiče. Společné máme pouze koupelnu a wc. Děda je fajn a v pohodě. Jenže jeho babička se nedá snést. Nejdřív jsme měli společné všechno, kupovali jsme jídlo, starala jsem se o domácnost, aby bylo všechno čisté a vařila jsem, prala, žehlila i pro ně a nevadilo mi to, nikdy mě nenapadlo říct ani slovo. Starala jsem se o ní, když byla 2x po operaci kolene. Nechci, aby mi nikdo děkoval nebo něco podobného, protože pro mne to byla samozřejmost. Čím víc jsem se ale starala, tím to bylo horší. Začalo to tím, že paní pošťačka jí dávala naši korespondenci, kterou otevírala a četla si ji a nedávala nám ji. Snášeli jsme to tak čtvrt roku a pak jsme zřídili pobox. Dál z její strany začalo obviňování, že jí beru jídlo, že jí beru její věci, prostě ze mě udělala zlodějku. Já bych si přitom nic jejího nevzala, nikdy, k čemu by mi to bylo? Zkousla jsem to všechno několikrát a dělala jsem všechno dál. Ale co je moc, to je příliš. Díky tomu jsem taky "vyprosila" svou kuchyni. Sice to není nic moc, ale myslela jsem si, že budu mít pokoj. Dělíme se o nájem, jídlo máme svoje, s tím, že jim také uklízím dál a starám se o domácnost. Byli zrovna volby a děda s ní šli volit. Já jsem zůstala s dcerkou doma sama, byl to pátek. Všechno bylo dobré. V sobotu jsem šla na wc a ona si mě chytla. Měla na stole nějaký sáček se semínky co já vím s čím, nechodím tam a je mi to jedno. A začala mě obviňovat, že jsem ve čtvrtek je tam měla a teď už tam nejsou. Že jsem rostřihla ten sáček a vybrala jí její semínka. Na to jsem odpověděla, že já jsem to nebyla, že ji do její kuchyně nechodím. A ona na to, že jsem doma byla jenom já, takže jsem to prakticky sebrala já. Sebrala jsem se a šla jsem v tichosti pryč a pak jsem se sesypala. Od té doby se nebavím, vyhýbám se jí a nemluvím. Ať udělám co udělám, tak je to vždycky zle a ona je prostě ta nejlepší, podle které všechno bude. Vozili jsme jim i těžké nákupy, vždycky jsem se ptala co potřebují, že jim to koupíme atd. Proč jsem u ní na ráně pouze já? Prostě to nechápu. Tohle jsem já nikdy nezažila, než jsem se sem přestěhovala. Ani sousedi ji nemají rádi, přitom já a manžel máme se sousedy dobré vztahy. Jednou mi sousedka řekla, že mě obdivuje, že to můžu od ní vydržet. Jak se k ní mám chovat? Co mám dělat, abych se zase nesesypala? Nedokážu kolem ní chodit. Tolik mě to bolí a trápí, ale sama se s tím nedokážu vyrovat. V těch chvílích dokážu několik hodin civět do zdí, na zem a přemýšlet, že už chci mít od všeho pokoj, že tady nechci být, aby mne to už nebolelo. Manžel se mi vždy snaží nějak pomoct, aby mne dostal do normálu. Nemluvím i dny, mám špatnou depresivní náladu. Chci proti tomu bojovat, ale nechci nikomu ublížit. Co mám dělat?Děkuji za Vaše rady.