Starší dotaz #2777

Dobrý den, potřebovala bych poradit už nevím kydy kam.Nepamatuji si že bych někdy měla depresi nebo nějaký podobný stav na každé situaci se dalo najít něco co nebylo až tak zlé a čeho jsem se mohla chytit jako pomyslného stébla.Je mi 28let.Mám super manžela náž vztah je sice trošku nudný ale bez hádek a sporů a toho si velice vážím.Bydlíme u manželových rodičů spolu s jeho bratrem a babičkou.Dva roky plánujeme a vyřizujeme stavbu nedávno jsme zaplatili zálohu za výstavbu domu celkem 900tisíc a firma zkrachovala.Jak už je v naší zemi zvykem peníze nám nikdo nevrátil.Bojujeme jak se dá soudíme se a pokoušíme se najít řešení.Dál bydlíme u rodičů.I když se nehádáme a snažíme se držet hesla koho chleba jíš toho píseň zpívej je atmosféra čím dál tím těžší.Stále častěji mám pocit že jsme na obtíž a že už by bylo na čase odejít.Už tak špatnou situaci zhoršuje švagr.Není to zlý člověk ale je chráněnec paní domu(mojí tchyně)I když je dospělý nemá a nikdy neměl přítelkyni chová se jako malý kluk.Stále si všechno vymáhá křikem a křičí tak dlouho dokud se mu všichni nepodvolíme.Neváhá svého otce nazvat hajzlem volem nebo kreténem.Tchyně si toho nevšímá a já po něm občas vyjedu že se má chovat jako dospělý.Tím ale dostávám sebe i manžela do pozice těch co vybuřují a dělají peklo.Došlo to až do situace že si postěžovali mojí matce.A to je další kapitola.Můj bratr se rozešel s holkou kterou si ona hrozně oblibila.Byly si až neskutečně podobné co se týče povahy.Proto ji bratr nechal.Je to půl roku a matka ji stále oplakává.Nedávno se rozhodla dát mi kázání jak se mám chovat ke tchánům a že si nevidím do huby a spoustu věcí na mě vychrlila že už ani nevím co všechno.Mezitím vedla i řeči jako kdybych mohla za to že se bratr rozešel s tou nejúžasnější holkou.Nevím, co jsem udělala, ale hrozně mě mrzí, že jsem všem jen na obtíž.Přitom se snažím, co mi síly stačí.U tchánů vařím, uklízím, snažím se do ničeho nemíchat.Mám dvě zaměstnání toho třetího jsem se musela vzdát.Chtěla jsem stavět dům v té největší díře v okrese jen proto aby matka nebyla na stáří sama.Šetřím každou korunu za chlapama nelítám tak proč mě každý vidí jako to největší zlo?Nedávno u nás z řeky vytahovali utopeného chlapa.Přistihla jsem se že mu strašně závidím a to mě vyděsilo tak že jsem se odhodlala požádat o radu.Už mám plné zuby zbytečného snažení.Nejradši bych někam utekla schovala se nebo nejlíp vůbec nebyla.Nevidím jediný světlý bod v mé budoucnosti, za kterým bych mohla jít.Prosím, pomozte mi.