Starší dotaz #279

Dobrý den, žiju s přítelem už rok apůl.Chcem se brát.Ale já mám pořád v hlavě to co mu nikdy noedpustím a to že první půl rok bral drogy a věděl že to nemám ráda a řekl mi to uplne v pohodě a s usměvem na rtech.Sesypala jsem se z toho.Byla jsem na dně, a když už na to nechci myslet tak mě to chytne a zase cítím tu zradu a nenávist k němu.Jeho kamarádi jsou všichni fetáci za zády mu drogy nabízejí, a mě to štve.Pořád mi povídají jaké to je super být sfetovanej!!!Taky sem tam hulí a přitom ví že to nesnáším a že chceme dítě a máme s tím problem.Příjde mi to nezodpovědné!!! Taky mám už asi měsíc pocit že musím utéct pryč.Nemám peníze protože dodělávám studia, a mamka bratrovi pujčuje peníze a po mě chce vše do koruny vrátit, vždy mi řekne všechno zpět!!!Mrzí mě to.Mám pocit že musím odjet daleko a sama a ten pocit stoupá a stoupá.Když o něčem mluvím pořád mi skáčou všichni do řečí, nikdo mě neposlouchá, a když něco řeknu tak mě vůbec neposlouchají,přítel mi dává najevo jako že jsem hloupá.Už to nezvládám.Říkají mi co mám děůlat pořád mě poučují.Už nevím jak dál.Prosím pora’ď te mi