Starší dotaz #2830

Dobrý den. Obracím se na Vás, jelikož už nevím kudy kam. Daný problém se ani tak moc netýká mě, jako mé přítelkyně ( 25 let ), která si prošla peklem. Ke konci minulého roku jí byl nalezen v hlavě nádor. Nádor nebyl naštěstí zhoubný a veškerou procedůru má již úspěšně za sebou. Jenže teď trpí depresema obrovských rozměrů ( přišla o zaměstnání, žije u dědy a o jejím problémů, krom nás dvou nikdo neví ) … Vždy když jsme spolu, vidím na ní, že je šťastná, jenže takových okamžiků je šíleně málo, jelikož se vyhýbá úplně všemu a všem… Nemá na nic chuť, náladu, je jak chodící mrtvola. Myslel jsem si, že jí z toho budu schopný dostat já. Jenže to byl velký omyl. Vyhýbá se už i mě a já tedy tu možnost nemám. Celou tu dobu, jsem se jí snažil naznačit, že by měla začít navštěvovat psychologa !! Ale bál jsem se, jak tuto skutečnost příjme. Včera jsem jí ale už bez zábran pověděl, co si o tom myslim. Řekl jsem jí, že by pro ní byla dobrá změna, chci aby se nastěhovala ke mně, chci aby začala navštěvovat psychologa a chci aby začala opět normálně žít a usmívat se…. Jediné co jí stojí v cestě jsou finance, které prostě nemá. Několikrát jsem jí říkal, že já peníze mám a že se o ní postaram…. Nikdy o tom něchtěla ani slyšet, ale včera mi řekla že o stěhování bude vážně přemýšlet a že si nějakého psychologa tedy najde :) Myslím že je to první malinký krůček vpřed. Jen je mi dost nepříjemné jít proti její vlastní vůli. Jenže cítím že to jinak nejde a že dělám správně… Co si o tom myslíte Vy?