Starší dotaz #2831

Obracím se na Vás s prosbou o radu, abych se mohla ve svém životě znovu odpíchnout a začít ho žít pozitivně.. Už nějakou dobu se necítím být sama sebou, nedokážu se uvolnit a radovat se ze života…Připadám si jako v kleci. Vidím svůj život jako nůši naloženou povinnostmi, stále ji nosím s sebou na zádech a nemůžu ji odložit ani ve svém volném čase, když jsem s přáteli a bavím se. Mám pocit jako když mě ta nůše stále tíží.. Začla jsem se takhle cítit, když jsem nastoupila na vysokou školu.. Nemám najednou klid, vysokoškolské studium je náročné a já jsem v neustálém stresu, že nic nestihnu.. Ve škole sice trávím jenom tři dny, ale zbytek týdne nevystrčím nos z domu, sedím na úkoly, čtu knížky.. Jsem z toho unavená, vystresovaná a proto se často nechovám hezky ani ke své rodině.. Nedokážu povinnosti házet za hlavu jako někteří moji vrstevníci, kteří si nechávají úkoly na poslední chvíli a dělají je třeba po nocích..Bohužel se tento stav odráží i na mém zdraví. Nikdy jsem nebývala nemocná, od té doby co jsem na vysoké škole jsem za půl roku brala 3x antibiotika, potýkám se se záněty močových cest. Nevím, co mám se sebou dělat.. Učení mi nikdy nedělalo problém, mám k tomu vztah, ale často mám pocit, že mě to nenaplňuje, že to dělám jenom proto, abych měla školu a lepší uplatnění při hledání zaměstnání.. Často se přistihnu jak si říkám, už jen 2 roky a něco a budeš to mít za sebou. Připadám si jako když nejsem stabilní v kolenou a vůbec nedokážu odolávat stresu..stačí málo a já se rozpláču, sesypu.. a přitom nemám důvod, mám kolem sebe milující lidi, rodinu, přátele, zázemí, zdraví.. Chtěla bych se vzchopit a vrátit v sebe radost, vnitřní klid a vyrovnanost. Jenže jsem hrozně unavená..nevím jak dál. Děkuji Vám za radu.