Starší dotaz #2860

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Můj vztah s manželem je takový zvláštní. Já jsem nespokojená, manžel má velké problémy, které pramení z jeho chování a jsou důsledkem jeho nepromyšlených činů. Já s ním tyto problémy snáším, ale už mě to unavuje. Myslím, že kdybych na něm nebyla závislá, asi bych od něho odešla. Máme spolu 3 děti, má je rád, ony jeho. V podstatě mi nic přímo strašného nedělá – jen si žije svůj život, v domácnosti dělá to, co ho baví. S dětmi dělá to, co ho baví. Pokud nemá náladu, nedělá nic. Já prostě musím dělat to, co je potřeba. Když mu to řeknu, vysvětlím, řekne mi, že mám pravdu a že se bude snažit být více se mnou, ovšem při prvním možném rozhodování si vybere opět něco, co baví jen jeho. Jsem na něm finančně závislá. Můj příjem je nízký, nemám se 3 dětmi kam odejít a ani bych to prostě neutáhla. To on velmi dobře ví, tvrdí, že vše moc dramatizuji a že je v manželství spokojený, to, že já jsem naprosto nespokojená bere jako můj rozmar. Když se reálně podívám na své možnosti – nemám moc na výběr. Zůstat, nebrat dětem kompletní rodinu. Ale jak mám dokázat, aby mi to, jak se chová bylo jedno? Aby mě to nemrzelo a nezraňovalo mě to? Asi jsem naprosto nepoučitelná a stále ve skrytu duše doufám, že třeba posté už pochopil a zachová se míň sobecky. I když mi rozum říká, že to tak nebude. Potřebuji, aby mne to nezraňovalo. Děkuji, Simona