Starší dotaz #2871

Dobrý den,jsem v partnerském vztahu devět let,s partnerem žiji.Když jsem partnera poznala,měl velice nízké sebevědomí a špatnou práci,často pil a kouřil.Jako dítě měl velice špatné rodinné zázemí (týrané dítě matkou,později psychicky týraný nevlastní matkou,špatné vztahy s otcem,vychovávaný spíše prarodiči).Partner se přestěhoval po krátké době ke mně do Prahy,kde jsem studovala a nyní pracuji a po mém "nátlaku" začal pracovat na své kariéře,velice se mu nyní daří.Před pěti lety mne požádal o ruku, ale já jsem se na to necítila-partner měl dluhy z předešlého podnikání,některé jsem za něj zaplatila (dodnes mi dluží statisícové částky,splácí je nepravidelně) a já chtěla manželství s čistým štítem.Po dvou letech mne požádal znovu a já souhlasila s tím,že splatí poslední dluhy,aby nepadl do budoucna některý na mě.Navrhla jsem svatbu do dvou let,kdy měl vše splatit.Partner to ovšem bral jako odmítnutí,ale nesvěřil se mi s tím.Nyní je náš vztah několik měsíců v hluboké krizi.Partner je neustále v práci,ve volném čase podniká, společně strávený čas je minimální a nestojí za nic.O sex neprojevuje už delší dobu zájem.Když jsem nadhodila téma svatby a miminka, řekl mi,že neví,zda si mě chce ještě vzít a že neví,zda bude chtít děti.Přitom toto téma jsme měli ještě před rokem jasně vyřešené – bereme se a do třiceti by bylo fajn mít miminko.Nevím si rady,snažím se na partnera netlačit,ale mně je 28 a jemu bude 30,nechci trávit čas v neperspektivním vztahu.Hodně jsme o tom mluvili,ale partner má s komunikací problémy (je unavený,nechce o tom mluvit,neumí se vyjádřit a jeho nejčastější odpoveď je NEVÍM).Stále ho mám ráda, je mi velice blízký a on tvrdí,že mne má také rád a chce se mnou být,jen se nechce ženit,protože jsme měli v minulosti krize a mohli bychom se někdy rozvést.To považuji za výmluvu.Už opravdu nevím,jak si se situací poradit,proto děkuji za jakoukoliv odpověď.