Starší dotaz #2873

Dobrý den, je mi 21 let, dostala jsem se do situace, se kterou si nevím rady. V mém životě se objevilo několik lidí, kteří pro mě byli velkým vzorem. Naprostá většina takových vzorů byly ženy. Nikdy mě nenapadlo se nad tím nějak zamýšlet – většina těchto žen byly cvičitelky. Setkala jsem se asi se třemi takovými lektorkami, které ve mně zanechaly jakousi inspiraci a které jsem si opravdu oblíbila. Nepřišlo mi na tom nic divného. Nyní jsem 2 týdny na praxi v nemocnici, kde jsem se dostala do skvělého kolektivu fyzioterapeutek. A skoro jako by se opakovala situace, jaké jsem zažila u zmíněných cvičitelek, ale přesto je něčím jiná. Na starost si mě vzala jedna fyzioterapeutka. Okamžitě jsem si jí oblíbila. Ale jako by tahle „obliba“ přesáhla jakousi mez. Všude mě to pronásleduje, pořád nad tím musím přemýšlet. Najednou si vůbec nejsem jistá tím, co vlastně cítím. Doposud jsem neměla žádný vztah s klukem, samozřejmě že si přeju nějaký vztah, ale jako bych najednou nevěděla, jestli vlastně s mužem. Zatím se mi nepovedlo potkat žádného takového, ke kterému bych vlastně kdy cítila to, co cítím teď, ale k ženě. Je to pro mě nepříjemné – bojím se vůbec si připustit fakt, že bych mohla být „jiná“, že bych nemusela mít klasickou rodinu, dítě, i když jsem si to tak vlastně vždy představovala. Jsem z toho všeho nervózní, cítím se tím vším unavená. Jak bych se mohla s danou situací vyrovnat? Jak přestát ty dny, kdy jsem na praxích, ale i ty, co přijdou po nich? Děkuji