Starší dotaz #2879

Za posledních pár let se naší rodinou prohnalo tornádo neštěstí. Nejhorší byla smrt našeho syna. Uplynuly skoro 3 roky,kdy jsme se oba snažili vzpamatovat a před několika dny mi manžel řekl, že se stěhuje pryč. Je nespokojený se svým životem a neví jak dál. Na otázku, jestli je v tom jiná žena jsem dostala odpověď- to taky.Já jsem vždycky měla pocit, že náš vztah je hezký a že jsme spolu překonali spoustu špatných událostí. Bohužel byla mezi tím i manželova nevěra a zdá se, že se z toho nepoučil. Určitě to bude také moje vina, jsem ten, co se víc přizpůsobuje. A teď nevím jestli zůstat sama ze svého okamžitého rozhodnutí(mám pocit, že to nedokážu) nebo nechat události plynout.Chová se teď ke mně hezky, ale mluvit o svých problémech nechce. Odstěhoval se, říká, že bydlí sám, ale mám z něj pocit, že si myslí, že já vydržím čekat, jak se rozhodne. Přímo to nevyslovil. Je to pro mě ponižující, vůbec nevím, co dál. Snažím se zachránit-zní to směšně. Došla jsem pro radu k prakt.lékařce. Mám doma slabá antidepresiva, ale ještě jsem s nimi nezačala. Ráda bych se poradila s psychologem. Jsem už u jednoho objednaná a čekám na termín schůzky.Mám manžela moc ráda, chtěla bych, aby i on svoje problémy vyřešil a bojím se,že by bylo nejlepší ho nechat odejít.Veronika(54 let)