Starší dotaz #2902

Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor. Je mi 29 let, s přítelem (30 let) jsme již 7 let a i přes nějaká škobrtnutí jsme se vždy shodli na tom, že je nám spolu dobře. Problém je, že přítel již nějaký ten rok touží mít děti a rodinu zatímco já v manželství nevidím žádný přínos. Jsme spolu již dost douho na to, abychom věděli, že ve své podstatě se nezměníme a máme své chyby, snad proto mi stávající fungování vyhovuje a netoužím po prstýncích a společném příjmení. Větší "vrásky" mi dělají děti. Starší i mladší kamarádky a spolužačky vesele jezdí s kočárky, zatímco u mě jdou biologické hodiny snad pozpátku. :( O sobě bych řekla, že jsem zodpovědná až perfekcionistka, více realista, spolehlivá, mladší sestra, mladší ze dvou dcer, teta dvou synovců… Proti dětem nic nemám, zodpovědnost i starosti s tím spojené si plně uvědomuji a ani s tím nemám problém (když se pro něco rozhodnu, následky si nesu), jen bych chtěla víc "cítit", že děti chci, těšit se že to bude fajn se vším, co k tomu patří, než k tomu přistupovat "je mi třicet, je čas mít dítě – tečka". Chtěla bych se víc těšit na vše, co je s dětmi spojené, a bát se toho, co vše mě čeká, ale je to u mě spíše "racionální". Říkám si "co je se mnou špatně" a jestli je ne/správné se jen "rozhodnout". Jak to se mnou vidíte Vy? :) Děkuji za odpověď Jana