Starší dotaz #2906

Dobrý den , 5 let chodím s přítelem, který trpěl epileptickými záchvaty, míval je každý měsíc, týden v tahu, takže to bylo opravdu těžké…doktoři nepomáhali ,jelikož neznali příčinu. Přítel netrpěl epilepsií. Později jsme vyhledali léčitele, který jej začal léčit akupunkturou a změnili jsme životní styl ( bez alkoholu). Vše se zlepšilo, dokonce byl 2 roky bez záchvatu. Byli jsme naprosto šťastni a jediné rozpory jsme měli v bydlení a později s tchýní, po jeho uzdravení na mne totiž začala být nepříjemná. Připadalo mi, že když byl nemocný, byla mi vděčná, ale jakmile se uzdravil, cítila, že už na ni její syn není tolik závislý a chce být hlavně se mnou. Nejprve do mne rýpala za přítelovými zády a pak když jsem si to nenechala, tak i před ním. Zarazilo mne že se mi nezastal a raději mlčel. On vyrůstal jen se svou mámou a dojížděli za prarodiči na velký RD k nám na ves, já jsem vždy věděla, že chci něco dokázat a tak jsem se dala na studia a s přítelem jsme bydleli v Brně, kde si našel práci. Myslela jsem si, že budeme dále ve městě a uspořádáme si život .Od března 2013 se stal zvrat. Opět se mu objevily záchvaty z ničeho nic (psychika).. a začal mne tlačit na bydlení s jeho mámou a babičkou. Já samozřejmě oponovala tím, že přeci nemohu bydlet s člověkem, který mě nemá rád, že bych byla neštastná, nechápal to a pořád mi tvrdil, že si se svou mámou o tom promluvil a nic proti našemu vztahu nemá?! Což samozřejmě nemohla být pravda, když se ke mne každou návštěvu chovala odtažitě, raději odešla z místnosti..jsem hrdý člověk a řekla jsem, že končím a on s lehkým srdcem souhlasil…Nechápu jak tak snadno, myslela jsem , že řekne pojď zařídíme si bydlení tedy samostatně, když mi pořád říkal , že mne miluje a cítila jsem to jako fakt, nejsem naivní člověk s růžovými brýlemi. Prožili jsme spolu nádherných 5 let, bez vzájemných dohadů (až na ten závěr, kdy spíše mlčel a nereagoval na moji prosbu, že nechci hromadné dvougenerační bydlení). Všichni naši společní přátelé to nechápou, tvrdí že je maminčin mazánek a blbec. Já se to ale snažím pochopit, přece bych poznala za těch 5 let, kdyby byl na mámě tak závislý. Potom jsem přišla pátrání po netu na nemoc zvanou:Oipidovský komplex, prý vzniká když vyrůstá syn sám s mámou, může vyvolat epileptické záchvaty a vzniká , když syn někdy v raném dětství pocítil strach že o mámu přijde ( např. když ji přistihne jako dítě s mužem)V dospělosti se potom takto postižení muži snažím vžít do role otce a ochránce své matky a nemohou bez ní žít. Mám stále větší pocit, že jsem narazila hřebík na hlavičku. Je to, ale tak těžké, poznat to až po 5 letech štastného vztahu…