Starší dotaz #2928

Dobrý den, naše manželství nefunguje, trvá to několik let, ale poslední půl rok je to kritické. V jedné společné domácnosti žijeme od roku 1995, kdy jsem svou nynější manželku a jejího pětiletého syna poznal a začal se o něj starat. Manželka se tenkrát právě rozvedla. V roce 2000 se nám narodil další syn. Moje manželka je dominantní a dá se říct, že v rodině velí. Já jsem dříve často ustupoval, ale poslední roky už ne. Už vlastně ani nemám kam. Manželka však často používá psychický nátlak, který možná hraničí se šikanou. Nejhorší je, když mě trestá skrze našeho syna. Například, když jsem zapomněl uklidit žehličku, která chladla na balkóně, vynadala synovi. Horší bylo (to už je déle, ale charakterizuje to mnohé), když jsem byl kdysi se synem na návštěvě u kamaráda, kde si syn hrál se spolužačkou. Volal jsem domů, že se zdržíme (cca do 7 hodin), když jsme přišli, řekl jsem, že jsme u kamaráda jedli. Manželka se rozčílila, že měl syn připravenu svačinu, začala ji násilím synovi cpát do pusy, až se z toho pozvracel. Přitom se ta svačina mohla nechat na druhý den. Cokoliv udělám, tak je to špatně. Vše, co se nepodařilo, za to mohu dle manželky já a navíc to zveličuje. Připravoval jsem se se synem na zkoušky na gymnázium, hodiny jsem s ním proseděl nad SCIO testama, bohužel přijímačky neudělal a moje manželka všude vypráví, jak za to můžu já kvůli nečitelně vyplněné přihlášce… Když neuklidím nádobí z myčky, je to chyba, když ho příště uklízím, seřve mě, že to nemám dělat. Je to pořád dokola a já už nevím jak dál. Našel jsem si raději spoustu aktivit, abych nemusel být doma. Nyní se s manželkou skoro nebavíme. Sex se nás netýká, oba nemáme zájem… Přemýšlím o rozvodu, ale mám z něj strach. Manželka se ráda hádá a hádky jednoznačně vyhrává. Zničila by mě (klidně bych jí nechal veškerý majetek, jen abych měl klid.) Ale nedovedu si představit, že bych byl bez syna, miluji ho. Synovi je 13 a tuší, že k rozvodu může dojít, brečí, nechce to. Asi raději vydržím v manželství, než abych ho stresoval. Na nějaký čas se to občas srovná, ale krize se stále častěji a na stále delší dobu vrací. Nejhorší však je, když mě před dětmi manželka obviňuje, že mám nějaké své děvky. To je lež, nikdy jsem jí nebyl nevěrný. Nepiji (úplný abstinent nejsem, ale po hospodách nevysedávám.), mám lehce nadprůměrný plat, starám se o děti (starší je již dospělý). Měl bych asi říct i o svých chybách, hlavní je ta, že často ustupuji, manželky se bojím, také je mojí chybou to, že příliš často zapomínám a tím manželku štvu. Nedávno, ale to byla výjimka, jsem zůstal v baru do rána. Ale nepil jsem, doma jsem pak po krátkém dvouhodinovém spánku vstal, nakoupil a uvařil. Odpoledně jsem vzal syna na lukostřelecké závody. Přesto se od té doby manželka se mnou vůbec nebaví, uznávám, má k tomu trochu důvod. Přesto si myslím, že to, že jsem zůstal v baru, není příčinou problémů, ale jejich důsledkem. Manželskou poradnu jsem chtěl vyhledat již před pěti lety, ale manželka odmítla. Nyní mám pocit, že už to ani nemá cenu, přesto prosím o radu, jak dál. Je rozvod řešením? Děkuji za odpověď.Hezký den, JP