Starší dotaz #2981

Dobrý den,moc prosím o radu.Mám na prázdninách u sebe svou 12letou neteř.Její dětství nebylo snadné.Její otec těžce onemocněl v době,když jí bylo půl roku.Otec skončil v ústavu,kde je do dnes a ona ho i s matkou navštěvují tak 4x do roka.Mamka i asi před 7 lety našla nového partnera.On je zvláštní,pořád se mračí ,ale snažil se být tátou.Jenže před 2 lety se jim narodil chlapec,tak se vzali a všechno dostalo jinou formu.Najednou je otec jen svému synovi a neteř je ta co překáží,pro kterou je i vzduch ,který dýchá drahý(jeho slova).Mám pocit,že její mamka to nevidí a nebo nechce vidět.Pracuje na směny a u dětí se tedy střídají.Hodně s neteří mluvím a ta jen říká,že bych se divila,co se doma děje,když je mamka v práci.Proto prý raději zaleze do pokoje a je tam celé dny zavřená.A teď dokonce říká,že má pocity,že jí stále někdo doma sleduje.A ještě tomu přispívá puberta.Mám jí ráda a nevím,zda to všechno říct její matce.Mám pocit,že o není schopná akceptovat a né po tom,čím si prošla po ataku nemoci na jejího prvního muže.Je amilovaná.Jen při připomenutí,že neteř pojede brzo domu je nešťasná.Poraďte.Děkuji