Starší dotaz #3004

Dobrý den už téměř 2 měsíce mám deprese,úzkost,strach. začalo to po narození mého druhého dítěte,což bylo v listopadu. Už tak jsem se cítila divně a tak abych se z toho dostala tak jsem si přečetla Rozhovory s Bohem,což mě totálně rozladilo a já začala mít velký strach ze smrti. Mám manžela,který je super,prvního syna,kterému jsou 2 roky a nyní mám 8 měsíčního synka.Mám strach z toho,že je neuvidím,necjchci být na smrt sama a nevím,jak se stím mám vyrovnat. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela,ale něco stručně z mého života. Mám ještě sourozence,se kterým se nevídám jeto dvojče bratr s diagnozou debelita, Byli jsm adoptováni než nám byl rok a rodiče celkem fajn i když co mi dnes vyjnese namysl,tak mezi náma nebyl fyzický kontakt a tak jsem nepociťovala lásku v plném slova smyslu. Jinak nemohu říct,že bych měla špatné vzpomínky na dětství. šla jsem studovat zdrávku,protože mám moc ráda lidi po studiich práce v náročném prostředí kardiologie i když jsem byla v nemocnici rok,tak to byl děsný stres,tam odtud po nějaké době se objevil nádor i když benigní s psychikou to zametlo.Můj budoucí manžel byl mou velkou oporou,bála jsem se o život,ale bylo to uplně jiné než to co prožívám nyní.Nevím,jestli se jedná o poporodní depresy,ale je to děsné,navštěvuji sice psichiatra i když je teď nyní nemocná,ale ráda bych se pohla z místa a neřešila to. K smrti jsem došla tímto způsobem před vánoci jsem zavolala kamarádce,že se mi narodil druhý syn a ona,že jsou to 2 roky,co nám umřela kamarádka a nechala tu po sobě dcerku.Potom jsem si to spojila s pravým bokem a tak se mi nádor projevil a začala se bát,že ho tam opět mám jelikož jsem mezitím nebyla na kontrole několik let. I když po kontrole tam nic nebylo má nálada byla pod psa a proto jsem sáhla po duchovní literatuře,která by mi mohla pomoci a misto toho mě dorazila. K víře mě rodiče vedli od mala,ale teď jsem poznala,že to byla víra ,kterou jsem stavěla na katolické církvi a tu jsem nyni opustila a tak jsem v hledání své vlastní víře v Boha a je to pro mě složité.Co se týká mého volna s dětma ,tak na sebe moc čas nemám,teda nemám vůbec. Manžel ráno odejde a večer se vrací.Jinak vím,že se se mnou musí opatrně,protože jsem velice citlivá.Od té doby se stresuji a neužívám si radost. Mám 2 nádherné děti a mám kámen na srdci,který chci sundat dolů. Vím,že zemřu,ale nevím,kde jsem k tomu přišla,abych se s tím teď začala zabývat. Děkuji za jakoukoliv radu