Starší dotaz #3011

Dobrý den, chci se zeptat, poradit. Měla jsem přítele, byli jsme spolu strašně dlouho, začínali jsme spolu, když mě bylo 15 a jemu 18 let. Rozchody a následné vracení se k sobě,atd,ale milovali jsme se. Já jsem ale už měla dost, a rozešli jsme se, já jsem ale otěhotněla,mi se k sobě pořád vraceli a rozcházeli, buď já nebo on,nemohli jsme bez sebe být, a tak to šlo dál,dokud dítko nemělo cca 2 roky. Jenže pak už jsem se rozhodla definitivně to ukončit,přece jen,už jsem byla dál, on pořád chtěl víc než měl,nedokázal se s námi usadit. Nemohli jsme spolu být,to jsme věděli oba,ale milovali jsme se, on zkoušel hledat nějakou přítelkyni, se kterou by to zkusil,a já šla dál,našla jsem si přítele, kterého miluji,máme druhé dítě. Ale aby došla k tomu, co mě trápí a s čím si nedokážu poradit je to, že ikdyž mám přítele,kterého bych neměnila,stále jsem milovala svého prvního přítele,otce mého prvního dítěte,který se zabil. Teď vím, že před všemi musím dělat,jak jsem šťastná,jsem za miminko i přítele strašně ráda,ale uvnitř mě trhá na kousíčky ztráta mého bývalého,když jsem sama tak pláču,není den,kdy bych na něj nemyslela,strašně mi chybí,nevím co mám dělat,bojím se aby ztráta mé milované osoby neovlivnila mé chování k lidem,kteří tu ještě stále jsou. Bojím se ztráty milovavých.:(