Starší dotaz #3021

Dobrý den, už delší dobu bojuji se žárlivostí vůči příteli. Myslela jsem si, že je to normální, vždyť snad každý musí žárlit, ale postupem času se to stupňovalo a začalo to obtěžovat ne jen mého přítele, ale i mě. Dochází mi, že touhle cestou to nepovede nikam jinam než k rozchodu, ale ani přes to s tím nedokážu nic dělat. Četla jsem na internetu nějaké články o patologické žárlivosti a podle toho, co jsem se dočetla, mám celkem strach, že by se tato žárlivost mohla týkat i mě. Snažila jsem se to nějak přejít, uklidnit se, protože přítel se ke mě chová pěkně, pořád mě ujišťuje, že by mě nikdy nepodvedl, ale ani to nepomáhá. Nedokážu mu věřit, nejradši bych ho měla pořád na očích, kontroluji mu SMS v mobilu (za což se opravdu stydím a je to nepříjemné i mně), podezírám ho, že je s nějakou jinou, žárlím, jen když se pozdraví s nějakou svou známou a mnoho dalšího. Nedá se to ovládat. Jsme spolu 20 měsíců a moje žárlivost trvá asi rok a je to čím dál tím horší. Možná to zní hloupě, možná si budete myslet, že je to v mém věku (19 let) běžné a taky jsem se nechtěla obracet na žádného psychologa, snažila jsem se z toho dostat sama a tohle jsem měla jako poslední možnost. Byla bych ráda, kdyby jste mi zkusili alespoň nějak poradit jak se s tím srovnat. Děkuji mockrát za případnou odpověď.