Starší dotaz #3043

Je mi 13 . A mam potrebuju se rezat .. mam strach ze si toho vsimne mama nebo tata. Jinak bych uz mela porezane ruce od zhora az dolu. takže, dlouho jsem přemýšlela, jestli sem mám tohle napsat, ale jo. měla jsem pořezanou nohu. a taky druhou nohu, břicho a ruce. teďka mi napíše, že jsem to dělala jen kvůli tomu abych na sebe upozornila, nebo že jsem ubohá, nebo tak. protože některý lidi to dělaj jen kvůli tomu aby na sebe upozornili. já jsem to ale dělala, protože mi to vážně pomáhalo. teď si možná myslíte že jsem trapná, ale mě to nezajímá. kdo to nepoznal, ten to nepochopí. Ne, problémy to neodstraní, nedá ti to řešení ani nic, ale na chvíli ti to pomůže. protože když musíš snášet takovou psychickou bolest, jakou jsem snášela já skoro dva roky, chceš cítit i něco jinýho. proto to lidi dělaj. protože fyzická bolest jim pomůže zapomenout na tu psychickou. každýmu "pomáhá" něco jinýho. někdo kouří, někdo pije, někdo fetuje, někdo se prostě řeže. jo, chtěla jsem umřít.. byla jsem i u psychouše a ne, není to nic příjemnýho. teď už jsem to dlouho neudělala. přijde mi, že jsem z toho venku, ale všichni, včetně doktora, říkají, že když jsem se řezala tak dlouho, nejsem z toho venku ani náhodou. berou to jako drogu. "jednou feťák, pořád feťák." přesně tak to berou všichni kolem s řezáním. já nevím. pravda je nakonec taková, že řezání ti sice pomůže zapomenout. na chvíli. řízneš se, odteče krev a v tu vteřinu máš pocit, že odtekly i problémy. ale oni neodtečou, spíš ti přitečou další. když brečíš, klepeš se a nevíš, co máš dělat, v noci nespíš, nemáš chut k jídlu, k pití, k mluvení, ke smíchu, k ničemu. nechodíš ven, , nemluvíš s lidmi, nic. potom v takovým stavu je člověk schopnej všeho, ani si to neuvědomuje.