Starší dotaz #305

Dobrý den, ráda bych se zeptala na to co mi škodí. Je to neuvěřitelné, ale stále má na mě dosti silný vliv matka. Celý život na sobě pracuji a žiji samostatně. Myslím, že jsem i dosti schopná žena. Umím meditovat, jsem vysokoškolačka a mám zkušenost s podnikáním i s úspěchem. Přesto kdykoli se setkám se svou matkou, která je o 36 let starší, přestanu si věřit, znejistím a stávám se pasivní. Horší je, že tento postoj k sobě samé má jistou setrvačnost a doznívá nejméně týden, kdy nejsem schopna vnímat sama sebe a svůj život reálně. Úlevu mi přineslo to, když se pozornost mé matky zaměřila na bratra, který je alkoholik. Když to ale vypadá, že se to s ním v ústavu nelepší a ona na to nemá vliv ani sílu, zaměřila se zase na mě. Pro mě je to pohroma. To se jí mám vyhýbat?Ve svém životě jsem vypozorovala, že nedokáži důvěřovat a hodnotím se nízko, ostatní jsou důležitější a já se starám spíš o jejich potřeby než o vlastní. Nedávno jsem měla týden obrovské bolesti zubů a lékař si se mnou nevěděl rady, nevěděla jsem co bude, bolestí se mi chtělo brečet, a tak jsem se zastavila u matky s tím, že si odpočinu /jsem mimopražská/. Už na chodbě jsem cítila jak začínám plakat a rozhodla jsem se, že mi to může přinést úlevu. Dá se říci, že jsem si naplánovala pláč, až budu v soukromí /u matky/. Matka začala křičet nebreč, nemáš proč a v zápětí změnila postoj a začala kvílet "jakoby se mnou". To pro mě byl šok. Nechápala jsem co po mě chce a proč mě nemůže nechat v klidu. Zuby mě bolely tak, že mi podklesávaly kolena a vůbec jsem se nelitovala, ale hledala jsem úlevu. Chování mé matky je mi záhadou a je pro mě nebezpečné, což nedokážu strávit. Poraďte jestli můžete.