Starší dotaz #313

Dobrý den, vždycky jsem si říkala: žádné problémy nemůžou zajít tak daleko, abych psala nebo dokonce navštívila nějakého psychologa. Ale poslední půl rok se vše zhoršuje takovým způsobem, že bych Vás moc chtěla poprosit o radu, co mám se sebou dělat. Je mi 18, navštěvuji střední školu, známkami se řadím mezi průměrné, spíše ty lepší žáky. Co se týče vzhledu, jsem hezká, žádný sex-symbol, ale prostě normálka. A v tom tkví asi můj největší problém. Že jsem VE VŠEM průměrná. Ničím nezaujmu. Možná, že si to vsugerovávám sama a třeba to souvisí i s pocitem méněcennosti. Kdyby se měl někdo rozhodnout mezi mnou a dalšíma pěti lidmi ze třídy, vyberou si jistojistě všech těch 5 a mě nechaj stranou. Ne, že bych byla nějaká zakřiknutá… a jsou tam tedy i horší typy… ale… no vlastně ani nevím, jak to správně popsat a když to píšu, připadám si, že to tak ani není. Že je to věc, kterou řeší pubertální dětičky. Ale jak zase nastane ten stav, kdy mě žere, že mě lidi přehlíží, nebo spíš já si nevšímá jich, tak je to k nevydržení. Vy mi poradíte, ať si vážím více sama sebe, že je to možná dáno i vlivem nízkého sebevědomí… Ale já potřebuju najít sama sebe, svuj životní postoj a cíl a to se mi ještě nepodařilo a nevim, jak to mám dokázat. Nebýt obyčejná. Připadá mi, že každý je v našem věku na něco zaměřený, každý má nějakou přednost. Někdo je chytrý, někdo krásný, jiný oslňuje humorem, další má ambince třeba v tanci nebo hudbě. Já mám od všeho něco ale nic není tak vyvýšené, abych se na to mohla upnout a jít si za tím. Je to divný… v poslednim stádiu se to přehoupne na závist, mindráky a nevím na co všechno. Moc děkuji za radu